Program Ženy ženám končí. Sluší se poděkovat a ohlédnout se.

VDĚČNOST.

Opakovaně ke mně z různých stran přicházejí zprávy o ukončení programu Ženy ženám.

Přišla i výzva k rozpomínání se.

Odpověz na tyto tři otázky:

* Jak Tebe a Tvůj život ovlivnily Ženy ženám?

* Co Ti do života přinesly?

* Jaké AHA momenty, změny, uvědomění jsi prožila?

 

Musela jsem trochu zapátrat ve vzpomínkách… Zalistovala jsem ve staré poště.

Cože?

Psal se rok 2012…

Už je tomu 6 let, co mi do cesty přišel program Ženy ženám…

Výročí, které se sluší oslavit.

Vzpomínkami.

Tenkrát jsem byla na počátku…

Psal se rok 2012:

Tři roky po mém prvním seberezvíjejícím semináři na Centru Nesměň, které mi otevřelo obzory a ukázalo zcela nové úhly pohledu, mi posílá bývalý správce odkaz na zajímavou akci, kterou rozjíždí žena skvělého muže, kterého zná… Je to Alice Kirš.

Zhlédnu videa ŽŽ a jsem naprosto nadšená z myšlenky seberozvoje neomezeného množství žen skrze virtuální realitu a tématy, která jsou nám nabízena!

Nadšení trochu opadá po uvedení ceny pokračovaní v on-line verzi. Tento přístup ale vydrží jen chviličku, protože si uvědomuji, kolik žen je v tomto projektu zapojeno a kolik jejich investic je za vším skryto.

Rozhoduji se: Jdu do toho!

Hltám každé video, které postupně přichází. Účastním se diskusí, poznávám zajímavé ženy a jejich příběhy.

Natáčím vlastní videa, abych se mohla zúčastnit i dalších akcí Ženy ženám živě (kam jsem ale nakonec nedorazila, protože jsem nenašla spřízněnou duši na cestování, sama se do Brna jet necítila a autobusem to bylo časově ztracené…) a Miliónová žena, kam jsem už přijela a prožila skvělé inspirativní chvíle, poznala mnohé ženy naživo a připustila myšlenku, že internetový svět se možná stane i mou součástí.

Co mi tedy program ŽŽ přinesl?

* nové úhly pohledu, nové pochopené souvislosti, nové okruhy poznání

* nová přátelství (virtuální i osobní)

* uvědomění, že pochopení je jedna věc, ale bez praktikování se člověk z místa stejně nehne

* nabalování i dalších životních směrů v růstu v okruhu lidí nějak propojených s ŽŽ

(Táňa Havlíčková– Móda a Duše, vystoupení z konfortní zóny; Stáňa Mrázková– PzP, vlastní první krůčky v podnikání; David Kirš– e-amilová strategie, Mioweb, Lucie Kolaříková a její Sebeláska…)

Změn se událo mnoho:

• Já, technický ignorant, jsem dokázala vyplout na oceán internetových možností a podnikání. (Což neznamená, že jsem již kapitánem, stále se cítím jako plavčík a často vystupuji na břeh a svou loď trochu zanedbávám… 😉 )

• Já, módní ignorant, jsem pochopila, jakou sílu má oblečení. (Což neznamená, že se ze mne stala milovnice a znalkyně oblékání.)

• Já, ignorant vlastního těla, jsem si uvědomila, jak důležitá je péče o naše tělo, duši i ducha. (Což neznamená, že jsem se naučila se hýčkat- stále nosím nenalakované nehty, k holičce chodím dvakrát do roka a ztvrdlou kůži na patách máčím v hlíně v domácí zahrádce… 😉 ) Také jsem zakusila sílu meditací Terezky Kramerové a Miluji své tělo čeká ještě na poslední krok k dokončení… 😉

• Já, neobyčejně obyčejná žena, právě cítím vděčnost za ty božské Dary, kterých se mi dostává.

Díky seberozvíjejícím seminářům, do kterých zcela jistě patří i ŽŽ, jsem přijala do svého života Boha, vesmírnou režii a začala se více spoléhat i sama na sebe.

Program ŽŽ byl důležitou součástí v mém životě. Stal se dalším puzzle dílkem ve skládance mého života… Dokázal pohladit, povzbudit, inspirovat, nasměrovat, popostrčit, vzbudit touhu objevovat, poznávat více, klást otázky, hledat odpovědi…

Dnes, po pěti letech, jsem zase o kus dál.

Děkuji za tento impuls k ohlédnutí a připomenutí si esence ženství, intimních témat, niterných zákoutí, která byla podhalována, léčena. I díky ŽŽ. Díky všem lektorkám. Díky energii zúčastněných žen. Díky Alici a Davidovi a jejich partnerství. Díky mě, mé rodině…

Nic není náhoda.

Byly to dobře investované peníze.

S láskou a vděčností ♥

Jana Tlapová

„Byla jsem mladá rostlinka,

co vykoukla ze semínka,

které ve výživné půdě jižních svahů

čerpalo svou sílu a žilo poslání,

které radost z růstu nahání…

 

Našla jsem kousek sebe,

střípeček nepoznané esence,

skrytou šťávu pradávných kouzelníků

a rozhodla se povyrůst.

 

Někdy se zastavila,

poslouchala okolní zpěv,

vůni vánku,

svěžesti ranní rosy.

 

Pozor si dávala na kosy,

od nichž sem tam klovanec uštědřen byl…

 

Co Tě nezabije, to Tě posílí.

 

Nové výhonky se zrodily,

z vícero stran se nyní možno na svět dívat.

Rozkošatil se svět.

 

Je čas žasnout.

Rozkvést.

Ve větru se nechat roztančit.

Slzami omýt.

Sluncem ovadnout.

Péčí zahradníka svést.

Nalezením vlastní síly zmohutnět.

Zněžnit a zesílit najednou.

Najít odvahu přijmout sama sebe.

Opustit lži sebestředných choutek i plevelných pocitů.

Přijmout jedinečnost svou i ostatních…

Poučit se.

Přežít bouři,

která se občas tak temná zdá

a tolik svěžesti nakonec přináší…

Naslouchat i promlouvat.

Žít, být i snít.

 

Chvilku trvá, než se z křehké květinky

zrodí něžný květ.

 

Důvěřuje.

Dívá se nevinně,

v očekávání…

Věří, ví…

 

Je tu správně.

 

Čas ukáže, co přinese.

Není potřeba se bát.

Co má přijít, má se stát.“