Je sobecké podporovat zdravou vizi budoucnosti založenou na duchovních principech lidství?

Víte, co říká ryba v medu? „To je hustý…“

Je to hustý a stále to houstne. Celková nálada společnosti. Tlaky na prosazování jediné správné cesty, jediné pravdy, jediného názoru na vyřešení otázky veřejného zdraví.

Začíná existovat pouze jeden úhel pohledu. Kdo má širší pohled, je bezohledný, protože nehledí jen jedním směrem… „Bezohledný“-neohlíží se stále do minulosti, nestaví na základech absolutní naivní důvěry ve vakcinaci, protože ta po hlubším prozkoumání ukazuje na významné nezodpovězené nebo zamlčované etické a bezpečnostní otázky ve spojení, načasování a složení nejen dětské vakcinace, chybí dlouhodobé studie, kritické pohledy na vědecké půdě přijímající i možnost nezdravé míry a propojení se s dalšími nezdravými okolnostmi současného života jsou odsuzovány a zesměšňovány.

Tento zdánlivě bezohledný člověk se pořád neohlíží, ale hledí více dopředu, poučil se z minulosti a ptá se po podobě lidství v budoucnosti, znatelně vnímá tlaky stojící na pozadí-manipulaci, narůstání cenzury, omezování dosahu komunikace, mazání profilů, osočování-vidí reálnou hrozbu ztráty svobody, dělící se společnost s podporou médií, politiků, dlouhodobá omezení a tendence k ovládání a proměnám dotýkající se podstaty lidství.

Díky Michaelskému působení vznikl tento článek. Vlastně komentář na komentář v časopise Přítomnost, kam jsem zaslala pár mých postřehů, protože jsem cítila neuvěřitelný tlak médií, která nepodávala objektivní celistvý obraz. Přítomnost nabízela prostor nezaujatý, poskytující zázemí i pro názory vymykající se většinovým zprávám.

V jednom článku na Přítomnosti jsem napsala:

„Věřím na to, že člověk je dokonalý právě takový, jaký je, a nepotřebuje do svého těla k uzdravení aplikovat injekčně chemický koktejl, který je vědecky brán jako naprosto bezpečný, jako všespásný, a imunita takto získaná je hodnotnější než buněčná.“

https://www.pritomnost.cz/2020/12/21/ockovani-ano-ale-debilizace-a-vysmech-nasim-obavam-ne/

Tento článek vyvolal kritickou odezvu vědeckého rázu, obsahuje prý spoustu dalších „siláckých“ tvrzení. Tato kritika mě trochu popostrčila k další akci, k slovnímu zamyšlení, k shrnutí mnohých aktuálních témat mé duše v text, který Vám zde upravený nabízím. Díky, Michaeli.

Každý může ovlivnit jen pole působnosti, které je mu vlastní-sám sebe, své okolí-silami, které jsou mu dány do vínku. Někdy je dobré mlčet, jindy mluvit a vždy je dobré konat-s čistým srdcem a otevřenou myslí a dobrou vůlí.

Dnešní doba vyvolává enormní tlaky, rozděluje společnost, vyhraňuje názory-staví do opozice i nejbližší lidi, je stále obtížnější najít společnou řeč, v pochopení, respektu, v naslouchání, protože žijeme v nezdravém nastavení, kdy jsou dlouhodobě zakazovány dva z třech pilířů komplexního pohledu na zdraví: duševně duchovní oblast a sociální oblast je v troskách pod rouškou ochrany veřejného zdraví, které se ukrývá v té třetí, tělesné oblasti. A tak se duševní a sociální nepohoda odráží ve všech aspektech života. Tělo je chráněno mnohými opatřeními, ale duševní, skutečně lidské a sociální potřeby jsou přehlíženy.

Ve zdravém těle zdravý duch. Může být ale bez ducha skutečně zdravé tělo? Je soustředění se na hmotu, na ochranu těla, cestou k uzdravení? Existuje opravdu pouze jediná spásná cesta, která je nám předkládána, a to cesta vakcinace a 3R (roušky, rozestupy, ruce)? Soustředili jsme svou pozornost správným směrem a do správných rukou? Je chemická medicína a genetické inženýrství směrem v souladu se zdravým lidstvím? Kam se ubíráme, kráčíme, z jaké minulosti vycházíme, kde teď stojíme, kam směřujeme? Jsme v souladu s Bohem, se sebou samými, s matkou Zemí?

Nestavím se do pozice člověka odmítajícího moderní výdobytky, pouze se snažím v životě volit cesty co nejvíce přírodní, líbí se mi vize návratu k přirozenému lidství v rytmu přírody s božím duchem a vědomé volby. Není to o tom stát jen na jedné straně, ale zdravě vyvažovat.

Žít v přítomnosti, děkovat za dary a nastavení dané doby, poučit se minulostí a zároveň se dívat s pokorou a nadějí do budoucnosti, v důvěře v Boha, v síly, které nás přesahují, s péčí o matku Zemi a lidství ve všech podobách. Nepožadovat ani málo, ani moc. Ctít rovnováhu. Otevírat otázku míry- víry.

Nezpochybňuji vědu jako takovou, jak je mi často podsouváno, ale její pýchu, přehlížení sil, které nás přesahují, a směřování, kterým se vydala. Současná většinová věda staví na základech: „Co nemůžeme dokázat, neexistuje.“, s čímž nesouzním. Vážím si vědy, ale čeho je moc, toho je příliš.

Nechci se vrátit do jeskyně, cítím vděčnost za tak skvělý život v hojnosti, který zde vedeme.  Ovšem člověk nemůže jen brát, ale je potřeba i dávat nazpět. Nastal pravý čas se ohlédnout a říci: „Dál už nejdu, tudy cesta nevede, zde je to za hranou lidství.“ Položit si otázky, zda potřebujeme stále více, stále něco rychlejšího, výkonnějšího, položit si otázku, kam to povede? Podívat se i do budoucnosti. Je to zdravá vize? V souladu s lidstvím, duší, duchem? Je to zdravý trend?

Manipulace s našimi geny přináší mnoho etických otázek. Je potřeba sledovat, zda matematické křivky a laboratorní výzkumy odpovídají skutečnému modelu v praxi s mnoha proměnnými navíc. Pustit do svého uvažování i síly, které nás přesahují. Podívat se na mnohé okolnosti komplexněji, celostně, neupínat síly jen k hmotě.

Současná medicína je v mnohých ohledech skvělá a v mnohých ohledech samolibá. Chybí jí často celostní pohled. Bere nemoc jako nepřítele a chce bojovat. Málokdy se ptá na pozadí, zaměřuje se na léčení příznaků, ale nehledá hlouběji v dialogu s nemocí, jaký vzkaz nám má předat. Někdy je to těžké pochopit i přijmout, jindy jsou vzkazy tak jednoduché, že je lze rozklíčovat i ustálenými souslovími: „Nemůže něco rozdýchat, leží mu něco v žaludku, na něco se chce vykašlat…“ Přesto je psychosomatika mnohými znevažována, ač mluví tak srozumitelnou řečí.

Chybí ochota nás, lidí, naslouchat, síla proměnit svůj zažitý stereotyp, pohodlný postoj pozice oběti. Je snadné přenechat péči o své zdraví odborníkům se slovy: „Tak tady mě máte, mám tyto obtíže, co se mnou uděláte?“  Nepopírám mnohé neuvěřitelné počiny současné medicíny, možnosti moderních diagnostických přístrojů, akutní pomoci, záchrany mnohých životů… Přesto se často moderní lékařství soustředí na vyléčení příznaků a neptá se po celistvém obrazu problému… Chronických nemocí narůstá. Chybí odstup, komplexní obraz člověka jako celku-spojení tělesné, duševně duchovní a sociální složky v jedno. Nadřazuje se jen tělo, hmota, zapomíná na péči o životní neviditelné síly, protože jejich existence je popírána.

Naštěstí ale zatím žijeme ve svobodné době, která nabízí i jiné alternativy, máme možnost naší svobodné volby. Pokud nejsme nesvéprávní, v bezvědomí, nebo v akutním ohrožení života, tak se většinou můžeme sami svobodně rozhodnout, jakou cestou zdravotní péče se vydáme.

Současná situace je nám však předkládána jako akutní, život všem ohrožující, ač se stále pohybujeme v 80% bezpříznakových, nebo mírných projevů v nakažení. Je vyhlašován nouzový stav, živí se strach, povinně dlouhodobě nařizována opatření poškozující tělesné, duševní i sociální zdraví zdravých, zneužívána lidská solidarita.

V oblasti ochrany veřejného zdraví se dostáváme na půdu nátlakovou, kde se staví na většinové důvěře k vakcinaci. Kdo už jednou začal klást otázky ohledně povinného očkování dětí a nacházel znepokojující odpovědi, velmi zbystřil. Koho dětské očkování nezajímalo, ale jeho životní styl ho směřoval k alternativám, se začal ozývat také.

Povinná ochranná nařízení jsou v protikladu k zdravému přirozenému přístupu k žití a bytí mnohých. Stupňují se tlaky na zatím nepovinnou vakcinaci na covid, tato cesta je sice prezentována jako dobrovolná, ale ve skutečnosti silně nátlaková, s vidinou benefitů, dlážděná manipulacemi a cenzurou. Pokud někdo sdílí nesouhlas s očkováním, úmrtí po očkování, či dokonce „konspiračně zavánějící teorie“, je omezováno šíření jeho příspěvků, označován za dezinformátora a často se na něj útočí jako na nezodpovědnou sobeckou osobu.

Tělesné zdraví je pouze povrchová slupka celé problematiky. Pod ní se skrývá způsob života společnosti, vnitřní kvality, strach, nebo naopak přijetí: smrti, ducha, vnitřní proměny, zdravého lidství ve všech oblastech… Otázka respektu individuální volby a problematika povinných nařízení je však zásadní. Doporučováno může být mnohé, vymáháno minimálně, ani v zájmu ochrany veřejného zdraví. Velkou roli zde hraje důvěra.

Současná situace je vnímána jako natolik akutní, že povinně omezuje a šahá po prostředcích ochrany současného vědecky medicínského repertoáru. Je přirozené, že se člověk pokouší situaci vyřešit prostředky, které zná, ke kterým má důvěru, které se někdy v podobných situacích osvědčily, je ale i žádoucí spojit síly i s jinými pohledy, hledat alternativní léčebné postupy a cesty a snažit se uchopit celou situaci komplexně. Moderní medicína nevidí v nemoci žádný vzkaz, ani možnost proměny. Rozhodla se bojovat a skončit s covidem jednou provždy. Zamezit šíření, tím zastavit úmrtí. Preventivně proočkovat co nejvíce lidí, abychom se pak mohli vrátit k normálnímu životu. K normálnímu životu, který ale přehlížel globální problémy Země i ducha. Tato cesta preventivního očkování je nám předkládána jako jediná možná, žádoucí, směřující k záchraně. Kdo ji zpochybňuje, je v despektu nazýván sobcem.

Také jsem tak druhými občas vnímána. Sdílím mé pohledy na mnohé, které nesouzní s většinovým světonázorem. Kritizuji současná opatření, mediální neobjektivitu, odlidštěnost matematických modelů a prognóz, sleduji manipulaci s daty, ukazuji na nadřazené postavení vědy…

Když napíšu do článku, že výrobci vakcíny se zříkají odpovědnosti za funkčnost svého produktu a že nikdo nezná délku účinnosti, přesto je nám tato cesta všemi doporučována, tak se ozve hlas vědecky smýšlejícího kritika se slovy: „Covid-19 „je na světě“ něco přes rok, přičemž nikdo stále pořádně neví, jak účinnou a jak dlouho trvající imunitu si tělo proti jeho původci, takto koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, po prodělání nemoci vytvoří a ponechá. Ovšem pí Tlapová by to chtěla vědět u očkovacích látek hned, ačkoliv jejich distribuce a aplikace sotva začala před pouhými několika týdny.“

Pohled na očkování většinovou veřejností přijímající vakcinaci bez pochybností je ale naprosto jasný a nezpochybnitelný: „Nežádoucí účinky vakcín jsou takřka nicotné oproti možnosti, kterou v dlouhodobém horizontu nabízí masivní vakcinace plánovaná takřka v globálním rozsahu. Touto možností, aby bylo zcela jasno, mám na mysli „zkrocení“ či dokonce vymýcení epidemie covidu-19.“

Ohledně účinnosti nemůže věda odpovědět, protože distribuce a aplikace začala před pouhými dvěma týdny, ale ohledně nicotných nežádoucích účincích má jasno, přestože distribuce a aplikace začala před pouhými dvěma týdny.

Dvojí metr?

Dlouhodobé účinky vakcín se nezkoumají, vakcíny jsou prezentovány jako všespásné, přestože nikdo nezná délku účinnosti, ví se, že nevytvoří slizniční imunitu a že očkovaný může být také bezpříznakový přenašeč.

Vědecký idealista, ochránce veřejného zdraví metodami současné medicíny, si je ale jistý, že očkováním epidemii vymýtí. Drží v ruce kamen a hodí:

„A na závěr ke všem ostatním výrokům Jany Tlapové, co by chtěla nebo nechtěla dělat, je těžké se vyjádřit bez despektu k jejímu sobectví. Osobně se všem protiepidemickým nařízením podřizuji, jakkoliv je to se značným podrážděním a nechutí, jelikož je – kromě očkování, samozřejmě – nepovažuji v současné podobě za efektivní. (To je ale úplně jiná diskuse!) Přesto, jak řečeno, plně respektuji všechna omezení, a to prostě proto, že nevím, zda se v daném ohledu nemýlím. To totiž za daných okolností nemůže vědět nikdo.

A stejně tak to nemůže vědět Jana Tlapová, která ostatně navíc nevěří vědeckým studiím (zejména pak těm, jejichž závěry se jí nelíbí ani za mák). Její volba je tak jasná. Plošné restrikce může de facto bez rizika jakéhokoliv postihu nedodržovat či obcházet. V otázce očkování jí pak už nikdo nic nařizovat nebude vůbec, jelikož povinné není, ani nebude. Pokud se ovšem platná protiepidemická nařízení rozhodne nedodržovat a/nebo se nenechá očkovat, pak by si však musí být vědoma toho, že může způsobit, třebaže nechtěně, onemocnění nebo smrt kohokoliv, s kým se setká. Jak si s tímto zcela reálným rizikem poradí její svědomí, to už bude další lekce z její „vysoké školy života“. „

Do svědomí je potřeba si šahat stále.

• Bezpříznakovými přenašeči mohou být jak očkovaní, tak neočkovaní.
• Nakazit se můžeme ledačíms.
• Cítím-li se nemocná, kontakt s ostatními nevyhledávám.

Straší se čísly pozitivních, kteří na svou nemoc přijdou jen testem. Zda jsou opravdu přenašeči, nikdo není schopen určit. Pozitivita neurčuje míru rizikovosti přenosu. Jsou skutečně všichni pozitivní hrozbou? Můžeme na základě těchto počtů vytvářet nesmyslná opatření?

Z vědy se stává víra. Ne však v Boha, ale sama v sebe. Víra v člověka, který si hraje na Boha. To ale vědci neradi slyší.

Věda založená na důkazech by ale nepopírala mnohé skutečnosti a nestavěla by vakcínu do všespásné pozice. Měla by nabízet i pohledy, když se něco nepovede, všechny NÚ, chyby, hledat společně řešení. Zveřejňovat pravdivě a vyváženě hlasy všech stran. Nepopírat opoziční názory-dokonce i věhlasných vědeckých odborníků.

Věda založená na důkazech by asi řekla: Vymysleli jsme novou vakcínu. Je to nové, nevyzkoušené. Neznáme délku účinnosti, ani možné dlouhodobé dopady v tělech lidí. Nezaručujeme, co se stane. Nic jiného ale nyní neznáme. Jdete do toho? Stanete se součástí hromadného experimentu?

…

Místo toho propagátoři vědy říkají: Je to nové, ale studiemi rok vyzkoušené. Předpokládáme, že to bude fungovat. Nevíme sice jak dlouho, ale určitě déle, než po nakažení. Sice můžete být přenašeči, ale určitě to nebude tak hrozné jako bez očkování. Sice nebudete mít slizniční imunitu, ale báze proteinové ochrany, která je sice v podobném lidském očkování relativně nová, je naprosto jedinečnou skvělou ochranou. Není se třeba ničeho obávat-necelý rok vědeckých studií byl proveden na velmi velkém vzorku lidí s minimálními NÚ a vysokou účinností. Dlouhodobě to sice nikdo nemůže říci, ale věříme tomuto novému očkování, protože je naše věda na tak vysoké úrovni, že dokáže zdánlivě nemožné. Pouze tato cesta je jediná správná, soustředění se na vývoj léčiv není podporován jako vakcíny, protože chceme rovnou působit preventivně a zbavit lidstvo této smrtelné choroby jednou pro vždy. Překážkou jsou nám jenom ti nezodpovědní jedinci, kteří nedůvěřují vědě a ty je potřeba označit a zamezit šíření jejich dezinformací, protože opakovaná lež se stává pravdou a kvůli záchraně lidí a veřejného zdraví je nutno posílit i cenzurní tlaky. Je to v zájmu dobra všech. To, že virus mutuje, není podstatné.

…

Nesouhlasím s povinným nařizováním jakéhokoliv očkování.

• Otázky na účinnost a délku ochrany je zásadní-je na tom postavena vize kolektivní imunity.
• Očkování na mutující viry je velkou otázkou.
• Očkování zcela novodobými vakcínami ještě větší.

To, že odmítám očkování a opatření, není ani projev nechtěného ublížení druhému, ani ohrožení jeho zdraví. Je to projev pohledu do budoucnosti, podpora zdravého lidství, způsobu života založeného na souladu s přírodou i duchovními silami, přijetí plné zodpovědnosti za vlastní zdraví a tím i za zdraví všech. Posilování komplexního zdraví, všech složek, neposilování jednostrannosti.

Nedůvěřuji rouškám, protože jejich účinnost se odvíjí od druhu od několika procent po velmi vysokou ochranu, přesto jsou nařizovány povinně a jejich dlouhodobé používání může mít ničivé dopady, protože nedovolují si vytvářet zdravou zkušenost pro přirozený imunitní systém, jejich dlouhodobým používáním nedostávají naše plíce plnohodnotný nádech čerstvého vzduchu a opětovným vdechování vydechovaného si zaděláváme na zdravotní problémy do budoucnosti. Také omezují viditelnost do tváře, tudíž se děti nemohou učit číst v mimice-v lidských projevech, v neviditelné mluvě. A srozumitelnost samotné řeči je výrazně snížena. A zákaz zpěvu a tělocviku na školách? Patologické opatření skryté pod rouškou ochrany veřejného zdraví ohrožuje velmi významně mladou generaci vytvářením nezdravých návyků. Podporujeme růst skleníkových kytiček, kvůli dlouhodobým povinným nařízením si zaděláváme na budoucí zdravotní problémy u zatím zdravých lidí.

Nedůvěřuji novodobému očkování. Můj postoj se vyvíjel, utvářel, mnohé důvody popisuji ve svém článku Na hraně veřejného odsouzení, aneb můj pohled na novodobou očkovací politiku. Nepopírám význam očkování jako takového, ale jasně vyslovuji STOP. Není potřeba více, není potřeba povinně, je potřeba se více zabývat dlouhodobými pozorováními ohledně možných NÚ v kombinaci s dalšími nezdravými životními vlivy novodobého života. Je potřeba svobody v jakémkoliv očkování, protože jeho předpokládané dlouhodobé účinnosti se ukazují jako mylné a nedá se stavět na stádové imunitě, pokud časem vyprchává. A samotná otázka rané aplikace očkování, když není vytvořena HeB mezi mozkem a krevním oběhem dítěte, což není vzhledem k neexistenci studií u dětí v 1. fázi zaměřenou na bezpečnost, je velmi ožehavá a neprobádaná. Dlouhodobé zkoumání NÚ není u žádné vakcíny.

Umřít můžeme všichni.

• Zdraví i nemocní.
• Mladí i staří. Staří a chronicky nemocní mají výrazně horší statistiky. Staří si už prožili život se všemi radostmi, starostmi, láskami. Chroničtí nemocní často výrazně přispěli svým životním stylem k získání svého onemocnění. Umírají i mladí, plní sil. Méně, ale také.

Smrt je součástí života. Čeká na každého z nás. Každému hoří jeho svíce i podle toho, jak živí svůj plamen tělesného, duševního i sociálního zdraví a jak je mu shůry dáno…

Když dnes zemře člověk na komplikace s covidem, je uváděno, že tu mohl být ještě déle. Když zemřou lidé po očkování, tak se takto neuvažuje, naopak souvislost s vakcinací se popírá.

Každý život je cenný. Úmyslně zabít, či poškodit druhému zdraví chtějí jen lidé duševně labilní. Ti, co kritizují současný stav a nesouhlasí s jednostranným pohledem, nejsou duševně labilní. Důvěřují Bohu, životu. Ten si řekne, když je něco v nerovnováze. Nejprve šeptá, pak hlasitě promlouvá a nakonec křičí. Nyní křičí hlasitě. Ale my hledáme cesty, jak ho umlčet. Co kdybychom místo umlčování naslouchali, co nám celá situace sděluje, na jaké nezdravé oblasti života ukazuje?

…

Coronavirus není jedinou nebezpečnou nakažlivou nemocí na světě. Aby byl člověk zdravý, musí pečovat o svou imunitu tím, že pečuje o všechny složky zdraví, a to je tělesná, duševní a sociální.

Dvě důležité složky zdraví: duševní a sociální jsou kvůli povinným opatřením v troskách. Ten, kdo se rozhodl protestovat proti opatřením a nedodržovat je, cílí svou energii na zdravé vztahy a duchovní život. Placebo a nocebo efekt mají velkou váhu. Psychosomatika je ale zatracována, stejně tak další alternativy. Neříkám, že všichni léčitelé jsou cestou ke zdraví všem, ale nabízejí jiné úhly pohledu, které není potřeba zesměšňovat. Zpěvem, kulturou, sportem, setkáváními se zdraví bezesporu posiluje. Těžko to ale změřit, zvážit a zahrnout do vědecky uznávané studie, i když občas i v tomto duchu věda kráčí. Bohudíky.

Nyní je kladen důraz pouze na zdraví tělesné, ale formou, s kterou naprosto nesouzním. Imunita se dá posilovat i jinak, přirozeněji, „zdravou“ špínou na dětských rukách, o čemž můžeme vést diskuse s úzkostlivými matkami i desinfekčními maniaky, podávaná ruka promlouvá mnohé o charakteru a poskytuje také další mikroorganismy pro lekci imunitní zkušenosti, mluvením, zpěvem, křikem se šíří vzduchem kapénky a mohou obsahovat i choroboplodné zárodky, díky nimž se trénuje náš přirozený obranný systém. V roušce se vše vydechnuté opět dostává do našeho těla, je znatelnější únava, horší soustředění, paměť… O sociální stránce-nečitelnosti mimiky obličeje, absenci úsměvů, strach z líbání, z intimností nemluvě…

Je zde nakažlivá smrtelná nemoc. Řešení celé situace je však jednoduché:

• Je na místě si častěji mýt ruce.
• Snažit se na druhé neprskat.
• U rizikových se zeptat, zda od nás vítají i jinou formu ochrany-odstup, roušku, testování.
• A na základě jejich vyjádření a našeho přístupu najít společnou řeč.
• Postupovat formou doporučení, ne povinných nařízení a omezení.

Ano, je zde virus, který zabíjí těla.

Ale co naše duše a sociální potřeby?

Ty zabíjejí opatření.

Nemoci byly, jsou a budou. Nyní je v zorném úhlu corona. V prvních měsících byla na místě velká obezřetnost, nyní víme více. Přesto opatření trvají, ba se i stupňují.

Až tu nebude corona, přijde něco jiného. Opět budou stejné osvědčené postupy? Další zaručeně bezpečná očkování? Přijmutím této strategie se dostáváme do slepé uličky, protože při dalším výskytu jakékoliv nebezpečné nemoci, nebo mutace, bude tendence postupovat „osvědčeným“ způsobem v nesouladu se zdravím duševním a sociálním, počty hromadných očkování a přeočkování budou jen a jen narůstat, naše přirozená imunita bude stále křehčí… Pod záminkou ochrany veřejného zdraví, pod tlaky veřejnosti, pod hrozbou mutujících virů, potřeb přeočkování posilující dávkou se z nás stanou lidé závislí na očkování v masových počtech. Opravdu je toto cesta prevence?

Tato prevence s sebou může přinést tuto vizi budoucnosti: Ráno vstaneme, uděláme si testy na vše aktuálně nebezpečné a pak se možná vydáme někam do práce, nebo zvolíme home office a karanténu- počet dní podle zjištěné nemoci… Děti se budou bát chodit na návštěvy k prarodičům, budou mít strach z života, začnou vnímat sami sebe jako hrozbu pro ostatní, budou mít strach si podávat ruce, budou mít stále zahalený obličej, protože ke všem budou tak solidární, až nebudou moci chodit nikam ani když bude zrovna bezpečno, protože jejich imunita bude tak zhýčkaná, že „normální provoz“ už nezvládne, nebude mít dostatek zkušeností, a tak zvolíme cestu ochrany všech a budeme roušky nosit navždy… Přeočkovávat každý rok. Na nové a nové hrozby.

Líbí se Vám ta představa? Kde je základní nastavení, že svět je dobrý, bezpečný a je radost v něm žít? Kam se ztratilo přirozené lidství? Svoboda? Život?

Život je riziko. Ale v důvěře. Patří do něj zpěv, sport, kultura, setkávání se a smrt. Krátkodobě lze vydržet mnohé, dlouhodobé hledisko ukazuje, že tudy cesta nevede.

Je to sobeckost? Sobeckost s ohledem na budoucnost zdravých lidí, návyků, přístupů. Je to podpora zdravého lidství, do kterého patří i nemoci a umírání. Nemoci jako ukazatele, co děláme špatně, možnost to napravit nejlépe vlastní aktivitou, ale i pomocí současných cest. Je to o volbě.

Zdravotníci jsou vytíženi, nestíhají. Copak to jde, chodit po celou pracovní dobu ve skafandrech? Jsou tlačeni do očkování, i když jsou mnozí přirozeně promořeni. Někteří odborníci varují před očkováním po prodělání nemoci. O NÚ po očkování se téměř nemluví, ač se dějí. Zdá se, že cílem je udržet a posilovat proočkovací náladu u lidí, umlčet dezinformátory, manipulovat. Přirozená imunita je podávána jako podřadná. Imunita získaná očkováním prezentována mnohými jako jediná spásná.

Nemocní přibývají. Lidé jsou vyděšeni, mnozí se nakazí přímo v nemocnicích, na jiných odděleních, ve frontách na testy.

• Do velkých podniků lidé chodí do práce, do školy děti nesmějí.
• Do velkých obchoďáků se může, do malých podniků nesmí.
• Imunita po prodělání nemoci vás neochrání, imunita po očkování ano.

Skutečně je jedinou cestou ochrany povinná nařízení často nesmyslných směrů? Skutečně nás ochrání pouze 3R (ruce, roušky, rozestupy) a očkování? Skutečně jsou ti, co odmítají dodržovat 3R a kritizují očkování sobci a ohrožují veřejné zdraví?

Jedná se o komplexní problematiku, kde se stále klade důraz pouze na hmotu. Pojďme posilovat zdraví dušení a sociální. Tělesné sportem, pohybem, zdravou stravou. Bez omezení.

• Roušky nechejme těm, kteří to tak potřebují. Bez posměchu.
• Očkování těm, kteří v tuto cestu věří. Bez benefitů a diskriminace.
• Rozstupy těm, kteří se obávají kapének, desinfekci těm, kteří nevěří vodě a mýdlu. Ať si ohlídá každý sám za sebe, když to tak má.

A SVOBODU všem.

Smrt je součástí života. Branou do neznámého prostoru. Líbí se mi hrát s představami, co bude až… Líbí se mi, že to každý vidí jinak… Tady a teď žijeme. S radostí. Láskou. Respektem. Respekt není postaven na tlaku na očekáváné chování druhých. Ochrana veřejného zdraví nemůže stát na pilířích zásahů do každodenního bytí a žití, které jsou v nesouladu se zdravým lidstvím. Cena je vysoká. A stojí životy lidí. Na obou stranách. Nic není černobílé.

Bude víc těch, kteří zemřou s/na covid, nebo těch, kteří zemřou žalem, s dluhy, sebevraždou, nebo si poškodí zdraví do budoucnosti- respiračními chorobami z roušek, psychickými nemocemi z přetlaků izolace, strachem z doteku, z dýchání, sborového zpěvu, s nepřiznanými souvislostmi z očkování…?

Přestaňme se vzájemně osočovat a dívat se na druhé s despektem. Nesuďme druhé, pokud jsme nestáli v jeho mokasínách.

Kriticky se vyjadřuji, protože cítím velký protitlak. Manipulaci. Mám tendence vyvažovat tlaky. Netlačím ale na druhé, aby se neočkovali, ani aby sundávali roušky, nebo se se mnou objímali… Přesto svým rovným a jasným postojem mohu působit na druhé nelibě. Jasně pojmenovávám, co vidím. Sice zdlouhavě, přesto někdy ani tolik slov nestačí k pochopení, protože problematika je hluboká.

Otázkou je, jak proměnit současnou situaci?

• Jak proměnit strach v důvěru? Ne má, ale Tvá vůle, Bože se staň.
• Jak proměnit nenávist v pochopení. Jsi-li bez viny, hoď kamenem. Podíval ses na problém i očima druhého?
• Jak proměnit nesmyslnou tyranii v osobní zodpovědnost? Konec povinností, začátek doporučení.

Pokud je tu ovšem důvěra a nepřevažuje strach. Důvěra v lidi, vědu podporující zdravé lidství, přírodu, Boha, sebe…

Věřím v život, že vše má svůj smysl, správný čas, důvod. V nesmrtelnost ducha, Boha.

Děkuji za obohacující kritický komentář Michaela v časopisu Přítomnost.

Poslední dobou jsem přestávala cítit potřebu se veřejně vyjadřovat, takto jsem dostala impuls k napsání dalšího sdílení. Nejsem mistrem zkratky, takže vzniklo to, co vzniklo. Pokud to někdo četl, děkuji. Pro mě to byla terapie. Dala jsem myšlenkám formu slova, spojila je v smysluplný text a ulevilo se mi. Srovnala jsem si myšlenky.

Michael. Má mnoho podob… Cítím se lehce. Pokoj lidem dobré vůle.

♥ Jana Tlapová

UČÍME SE SPOLEČNĚ. KAŽDÝ DEN. Po celý život.