Vděčnost

Poslední dny byly ve znamení vděčnosti.

Uvědomila jsem si, díky poselství ze života mých přátel, jak jedinečné naše životy jsou a jak křehké je nacházet rovnováhu, lehkost a pocit lásky a štěstí.

Uvědomila jsem si, jak moc se propojují naše životy, naše zkušenosti, okolní vlivy, naše nastavení, životní výzvy, lekce; jak moc zrcadlíme naše nejistoty, smíření nás samých se sebou i Bohem.

Věřím, že celý náš život je mozaikou skládající se z jedinečných okamžiků našeho prožívání reality, že vše je navzájem propojeno v celek.

Naše minulost, zkušenosti, prožívání vytvářejí přítomnost a naše reakce formuje budoucnost. A vše je navzájem propojeno tam, kde čas a prostor nemají ohraničení, tvoří jednotu i jedinečnost.

Naši přátelé, ostatní lidé jsou nám pomocníky v uvědomění si, že není potřeba se navzájem srovnávat, ale obohacovat se svými životními osudy…

Vzájemným sdílením v přítomnosti (ne pozornosti- za tento postřeh vděčím Monice Michaelové) si můžeme uvědomit náš jedinečný vhled do situace, poskytnout náš úhel pohledu vyplývající z našich zkušeností, nadhled, příměry s našim životem.

Někdy se tyto postřehy hodí a mohou poskytnout důležitou zpětnou vazbu druhému, jindy ne, a slouží to pro zpětnou vazbu pro nás a naše uvědomění si souvislostí, vděčnosti, propojení.

Velice na mě zapůsobil příběh ženy, které zemřel manžel, kterého milovala. Během okamžiku, který může potkat každého z nás, se změnil mladé ženě a jejím dětem život. Ztratili milovanou osobu, podporu, lásku.

Bylo to těžké, ale žena našla v sobě velkou sílu jít dál a předávat sdílením své zkušenosti, postoje a inspiraci dál. Tvoří, raduje se ze života, ale vše s úctou, vděčností, pokorou i bolestí z toho, že si je vědoma ztrát chvil, které by mohly nastat, pokud by manžel neodešel…

Díky tomuto příběhu jsem si uvědomila, jak křehké je žít v partnerském vztahu, jak pomíjivý je Dar života, který může být lusknutím prstu přeťat vyšší mocí.

Nepochybuji nad vyšším žáměrem smrti, ani necítím strach, jen vnímám, že tato sdílení ze ztrát milovaných jsou pro mne velkým uvědoměním si vděčnosti z Darů, které zažívám, z osob, které mám v blízkosti, ať už se zrovna na ně zlobím, nebo jsem v lásce nebo v harmonii, nebo s nimi zrovna necítím soulad…

Díky těžkému životnímu osudu jedné kamarádky jsem si uvědomila, jak moc silná a zodpovědná tato žena je a o co obtížnější pak jsou její cety ke svobodě, životnímu naplnění v povolání a hojnosti v oblasti financí…

Že moje nastavení je jednodušší, ale není možné naše osudy srovnávat, protože vyústily z našich životních cest, rozhodnutí, voleb, nastavení a propojenosti z minulosti i budoucnosti…

Každý máme nějakou pomyslnou startovní čáru v rodině, kterou jsme si možná vybrali, nebo nám byla „přidělena“.

Každý máme jedinečné zážitky z dětství, které jsme v našem nastavení na základě vrozeného i získaného, okolních vlivů, přitáhnutých i zaslaných lekcí prožili.

Každému se dostali do cesty učitelé- ať už ti laskaví, milující, ale i ti zraňující, ukazující nám i protipól přijetí.

Každý z nás žije na světě. V dualitě. Noc střídá den, nádech výdech, napětí uvolnění, bdění spánek… Potřebujeme všechny tyto kvality do našeho plnohodnotného života. Učíme se prožívat obě polarity v přijetí.

Některé energie, reakce jsou ještě nezralé, v každodenních lekcích se učíme s nimi zacházet, abychom jim dali kvalitu zralosti, moudrosti. Učíme se držet balanc.

Z prvních vrávoravých krůčků tvoříme stále jistější kroky dospělosti. Někdy těžké, jindy lehké, taneční, někdy blátivé, krkolomné, unavené, hravé, jindy skáčeme radostí, jindy padáme únavou a smutkem. Na stáří už mnohdy kroky bolí, ale díky moudrosti a nadhledu získávají novou kvalitu.

Jsme na cestě. Krůček po krůčku jdeme v každodennosti, někdy s lehkostí, jindy si na záda naložíme pomyslná břemena cizích energií, někdy nás žene strach, zloba, zášť, jindy tančíme v lásce, pochopení, soucitu…

V každém okamžiku se učíme, zažíváme různé emoce, pocity sami ze sebe, naciťujeme se na přírodu, ostatní lidi, naši Duši, Boha, další reality a energie. Přicházejí úsměvy, slzy, melodie, tanec, spánek, radost, napětí, uvolnění…

Všechny aspekty našeho prožívání jsou naše. Přijímám je. Důvěřuji, že vše, co se děje, je správně.

Životní karty nám byly rozdány a zároveň si hru našeho života určujeme sami našimi každodenními rozhodnutími, činy a reakcemi.

Někdy se ženeme do pekel, jindy kráčíme k osvícení. Někdy se poučíme hned a nepotřebujeme dostávat rány osudu, jindy potřebujeme pořádně nakopnout. Jindy dostaneme kopanec, i když jdeme správně, protože se potřebujeme dostat na další úroveň bytí a žití, pochopit důležitou souvislost pro naše další působení, nebo získat hluboký prožitek, ukotvit se, poučit se, abychom naše uvědomění mohli předávat dál.

Jindy se zastavíme a odpočineme. Někdy ani tyto souvislosti nevnímáme. Jindy si uvědomujeme vděčnost za Dary, které dostáváme… ♥

Cítím, že jedním z úkolů na naší životní cestě je jít životem v nadšení a nevinnosti dítěte, s otevřeným srdcem, bez zbytečného strachu, v důvěrou ve vyšší vedení v moudrosti, pochopení a zkušenosti dospělého, který kultivoval svou životní sílu v učebních lekcí každodennosti života.

Stát se mistrem, dospělým s nevinností dětské duše, vidět souvislosti, propojení v zodpovědnosti za každý čin, myšlenku, pocit…

Jsem vděčna za Dary, které dostávám, za život, který zažívám.

Děkuji. ♥