13.12.- svátek slaví Lucie

Nastal čas na další vypravování. Než se pustíte do čtení dalšího příběhu, nakreslete prosím obrázek vycházejícího ze včerejšího vypravování. Co se včera stalo? Zrekapitulujte příběh. Vzpomněli jste si na všechny detaily? Napadají Vás další otázky a odpovědi vztahující se k obrazům minulého dne? Pokud chcete, zapište si další poznámky a postřehy…

PLOD

„Svět je jeden velký zázrak a stojí za to v něm žít…

Strom poznáš podle ovoce, sladkou, či trpkou chuť může mít.

Poděkuj za ně, díky nim můžeš růst a být.

Jablko nepadá daleko od stromu,

vše opakuje se, rádi vracíme se domů…“

Máte za sebou den plný prožitků a zážitků. Prožili jste něco, co se dotýká včerejšího příběhu? Dotkla se témata včerejšího příběhu travnatého porostu, jablečných zamyšlení, vděčnosti za plody, dary naší Země Vašeho dnešního prožívání? Napadají Vás nějaké další otázky? Pokud ano, zapište si je a popovídejte si o nich.

Až dokreslíte obrázek, pohodlně se posaďte, zapalte si svíčku a řekněte si úvodní básničku Adventního putování. 

ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ těchto dětí a dospělých průvodců

………………………………………………

Dnem za dnem, krok za krokem, putují …………………………..

světem- věčným věkem- s radostným poskokem.

Na dalekou pouť se vydají, mnoho zažijí,

v poznání dozrají, tajemství prožijí…

V tento magický adventní čas

budou putovat každý den zas a zas.

Kam je cesta zavede?

Kdopak je povede?

Co objeví?

Co zůstane skryto?

Každý dostane, co zaslouží,

není nám to líto.

Světlo na obzoru udává směr,

vše, co prožijí, dá nový rozměr,

rozšíří barevnější obzory,

pohledy na tvory (i potvory)…

Nechť je společně strávený čas

propojen nitkami lásky v souznění zas a zas,

když tvoříme pohodu v nitru,

snad včas, v ten pokojný adventní čas.

Nechť tato kniha padajících listů předvánočních dnů

uchová voňavou vzpomínku laskavých snů

a vše, co vznikne v lásce objevného putování,

stane se realitou, nebude to zdání…

Boží láska je tu s námi bez přestání

a všechny nás chrání…

♥ S láskou Jana Tlapová autorka tohoto Adventního putování

Máte-li chuť, můžete si i společně zazpívat nějakou oblíbenou koledu, nebo se Vám zalíbila „Byla cesta, byla ušlapaná"…?

Těšíte se na další pokračování příběhu? Už Vám ho nesu… Přišel čas odstřihnutí dalšího dílečku adventního kalendáře a odhalení nového obrázku.

13.12.- třináctý adventní den- svátek slaví Lucie

S pocitem vděčnosti, se sladkou jablečnou šťávou v ústech, s blaženým bříškem a zásobami jablíček v ranečcích se výprava vydala dál.

Cestu určovalo slunce na obzoru, ve větvích zpívali ptáci, všude kolem se nacházel všelijaký hmyz- malá drobná šestinohá stvoření, často umně skrytá, ale rozmanitá. Někteří broučci si kuličku před sebou valit umí, jiní nocí lítají a ostatním svítí, mravenci ve velkém společenství žijí a velkou silou vládnou. Barevní motýli zase z květu na květ poletují, sladkým nektarem se osvěžují. Vajíčka na listy kladou, z nichž nenasytné housenky se vylíhnou a hlad svůj sytí, kuklou se obalí, když není zbytí, a v zázraku neuvěřitelném se zase v motýla změní, tomu se říká umění proměnění…

„Podívejte, beruška!“ vykřikli ……………………….…… „Kam poletíš? Do nebíčka, či do peklíčka?“ S touto otázkou se beruška z prstu vzhůru vznesla, ovšem po chvíli změnila směr a nedaleko na listu zase přistála.

„Z nebeských výšin pocházíme, na zemi se v těle objevíme,“ povzdychl Josef.

Marie ho jemně obejmula. „Ve všem lze naleznout Boha, zahlédnout zrcadlení, promluvu ducha, nebeského království, duhový most propojující oba světy. Podívej, kolik krásy je kolem! Kolik darů jsme dostali! Jak rozmanitý život nás obklopuje. Každý zde svou cenu má, i ten nejmenší nepatrný tvor pro celek mnoho znamená.“

Jako odpověď souhlasu jim kolem uší zabzučel roj včel. Nová matka se v zásnubním tanci od starého společenstva oddělila a s ní se její přátelé na novou cestu vydali. Stejně jako naši poutníci letěli krajinou a hledali, kde hlavu svou složí, na jakou větev se roj pověsí, jaká dutina stromu mu poskytne nový domov, či včelař mu péči v úlu dá…

„Au!“ ozvalo se najednou bolestné zasyknutí. „To bolí!“ Marie si hladila paži, do které dostala žihadlo. ……………………………………………………….. očekávali rozhořčení a lítost, místo toho uslyšeli: „Děkuji Ti, drahá včelko, za ten Dar, který jsi dala mě a mému dítěti v bříšku ukrytému. Tvá medicína, posilující elixír zdraví již proudí v mém těle a všechny buňky hladí. Rozprostírá se ve mně a naplňujeme mě vděčností. Život jsi za poskytnutí tohoto léku mému tělu položila, včelko milá.“ Marie opatrně nehtem podebrala zapíchnuté zahnuté žihadlo s kouskem zadečku a z paže bez dalšího tlačení na sáček s jedem malou, ale silnou zbraň, odstranila. Včelka v trávě opodál bez odevzdané části těla uhynula. I to patří k životu: Život a smrt- rub a líc- propojené nádoby našeho žití a bytí.

„Včely jsou sluneční národ, který lidem v lásce pomáhá a naši úctu, vděčnost a péči dostává. Jak do chrámu božího k úlu včelař chodí, žihadel se nebojí. Včelka v obraně život svůj, je-li potřeba se bránit a chránit, dá, nebo v daru lidem, jak teď mně, či stářím pak své tělo zemi odevzdá.

Včely květy opylují a díky nim se pak plody objevují. Jsou milovníky květin, matce Zemi k hojnosti pomáhají, bez nich by život rostlin v ohrožení byl. A bez rostlin by potrava pro tělo ani dech nebyla…

V láskyplném tanci Slunce oslavují, teplotu v úlu udržují a rituálně se projevují. Sbírají nektar, medovici z mer a mšic, vodu, pyl, vším se sytí, osvěžují a pak čarují- vše proměňují- kouzelnice jsou, skvělé kuchařky, neb rozmanité pokrmy- kašičku, med, propolis, vosk i jed- z těchto ingrediencí v sobě vnitřní přeměnou připravují. Hrncem je jejich tělo, měchačkou jejich pohyb, receptem jejich záměr.

Královna matka mateří látkou- láskou- vůní mámivou- včelstvo propojuje, vajíčka v buňky plástu neúnavně klade, moudře vládne, dělnicím svým důvěřuje. Za to má národ početný, počestný, věrný, tvořivý a pilný. Jak velký počet včel je, tak většina z nich radostně pracuje. Vše chtějí poznat, pochopit, vidět, ochutnat, vyzkoušet, ale najednou to nejde, to by byl zmatek, chaos, proto vše načasováno dle potřeby je… Ve včelí škole se postupně včelky všemu učí, stále si povídají, spokojeně bzučí, obří celek tak v harmonii funguje.

V práci se všichni prostřídají: mateří kašičkou královnu a larvy z vajíček vylíhlé krmí, opatrují, stráží, laskavě pečují, ven lítají, květy opylují, potravu a suroviny k tvoření včelstvu poskytují. Ve vzletném tanci radost mají, na odpočinek nezapomínají- ve spánku se totiž největší proměna stává, energii životní a možnost pochopení nám dává. Nasycené larvy do zámotku svého- do lože kukly- ulehnou, kouzelným spánkem se posílí a po probuzení z nich včela, nebo trubec je, taková tajemná změna se uděje…“

Marie dojatě zakončila své vyprávění. Všichni celou dobu napjatě poslouchali, ani nedutali, život včel viděli jako velkou inspiraci, neuvěřitelný obraz harmonického propojení mnohosti v jeden zdravě fungující celek.

Kráčeli dál tiše, v bzučení drobného hmyzu a v očích jim zářilo nadšení, odlesk světla spolupráce v propojení a vděčnosti.

„Svou sílu v propojení spolupráce a pilné práce znají,

v pomoci lidem, světu, rostlinám smysl mají,

kouzelné recepty z nektaru a pylu nám však tají,

sny proměňující vajíčka, larvy a dospělce se jim zdají.“

NÁPADY NA TVOŘENÍ, TÉMA K ZAMYŠLENÍ

Tento text slouží pro rodiče jako nápadník k promluvě o tomto tématu- není určen k předčítání jako příběh výše, ale obsahuje řadu odkazů a podnětů pro aktivní tvoření. Vše je pak shrnuto na závěr formou výčtu jednoduchých úkolů. Na Vás pak je, co si vyberete, jak vše uchopíte. Cílem je se naladit na adventní zklidnění, ale ne na dostihovou dráhu- neočekává se, že uděláte vše- vybírejte dle Vašeho gusta a nálady... Případně přidejte další tipy a nápady na FB Učíme se společně.

Včely vnímám jako neuvěřitelné tajemné společenství šířící dobro, pomoc, světelnou sílu. V našem příběhu jste se dozvěděli mnohé, ale sami včelaři říkají, že nikdy neví vše o těchto úctyhodných tvorech.

Podívejte se na pohádky Včelích medvídků, Včelku Máju, přečtěte si Karafiátovy Broučky, zajímavé články o včelách, poslechněte si přednášku o chovu včel jinak, než ho známe…

Beseda s Ondřejem Kloučkem o svobodném včelstvu na Duši K.

Nakreslete si včelku, včelí plástev.

Včely umí bzučet a létat- tančit. Zazpívejte si, zatancujte si, zaleťte si uvařit čaj s citronem a medem.

Upečte si MEDOVNÍK. Zde je skvělý recept od kolegyně švagrové:

• 500g hladké mouky
• 2 celá vejce
• 150g moučkového cukru
• 150g Hery
• 1 lžíce jedlé sody
• ½ lžičky skořice
• 4 lžíce medu

Zpracovat těsto, rozdělit na 3 díly, vyválet 3 placky- upéci cca 180°C 7 minut, nechat vychladnout. Mezi placky namazat krém a hustě ho posypat rozemletými oříšky.

Krém:

• ½ litru mléka
• 3 lžíce solamylu
• 8 lžic cukru
• 1 vanilkový cukr
• 1 máslo- vmíchat do vychladnuté uvařené kaše z mléka, solamylu a cukru.

Tento medovník je skvělý a na uležení mu stačí den. Dobrou chuť.

Umotejte si voskové svíčky, ozdoby z voskového plátu, zapalte si svíčku z včelího vosku a čichejte tu nádhernou vůni…

Na jeden nádech bzučte co nejdéle… Hrajte si se bzučením- regulujte hlasitost, rychlost, rozvernost…

13.12.- VČELY (HMYZ, LÉTAJÍCÍ TVOROVÉ)

„Svou sílu v propojení spolupráce a pilné práce znají,

v pomoci lidem, světu, rostlinám smysl mají,

kouzelné recepty z nektaru a pylu nám však tají,

sny proměňující vajíčka, larvy a dospělce se jim zdají.“

Rekapitulace inspirativních úkolů, co vše můžete udělat, aneb nalaďte se, vyberte si a čiňte:

• Popovídat si o včelách, podívat se na pohádku, besedu s včelařem, přečíst si Broučky, zazpívat si, nakreslit si včelku, plástev…
• Bzučet, tancovat, poletovat.
• Letět si uvařit čaj s medem a citronem.
• Upéci medovník.
• Pracovat a vyrábět ze včelího vosku.
• Přivonět ke svíčce z včelího vosku.

Krásný třináctý adventní den.