5.12.- svátek slaví Jitka

Nastal čas na další vypravování. Než se pustíte do čtení dalšího příběhu, nakreslete prosím obrázek vycházejícího ze včerejšího vypravování. Co se včera stalo? Zrekapitulujte příběh. Vzpomněli jste si na všechny detaily? Napadají Vás další otázky a odpovědi vztahující se k obrazům minulého dne? Pokud chcete, zapište si další poznámky a postřehy…

VZDUCH, (ZEMĚ se také objevuje)

„Zhluboka se nadechnout,

v duchu dechu spočinout,

nechat se závanem větru osvěžit,

dobru a lásce uvěřit.

Vítr do plachet se hodí vždy,

když letíš plnit svoje sny…“

Máte za sebou den plný prožitků a zážitků. Prožili jste něco, co se dotýká včerejšího příběhu? Dotkla se témata včerejšího příběhu, vzdušného elementu, Vašeho dnešního prožívání? Jaké bylo dnes počasí? Všimli jste si mraků na obloze? Napadají Vás nějaké další otázky? Pokud ano, zapište si je a popovídejte si o nich.

Až dokreslíte obrázek, pohodlně se posaďte, zapalte si svíčku a řekněte si úvodní básničku Adventního putování. 

ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ těchto dětí a dospělých průvodců

………………………………………………………………………………………….

Dnem za dnem, krok za krokem, putují …………………………..

světem- věčným věkem- s radostným poskokem.

Na dalekou pouť se vydají, mnoho zažijí,

v poznání dozrají, tajemství prožijí…

V tento magický adventní čas

budou putovat každý den zas a zas.

Kam je cesta zavede?

Kdopak je povede?

Co objeví?

Co zůstane skryto?

Každý dostane, co zaslouží,

není nám to líto.

Světlo na obzoru udává směr,

vše, co prožijí, dá nový rozměr,

rozšíří barevnější obzory,

pohledy na tvory (i potvory)…

Nechť je společně strávený čas

propojen nitkami lásky v souznění zas a zas,

když tvoříme pohodu v nitru,

snad včas, v ten pokojný adventní čas.

Nechť tato kniha padajících listů předvánočních dnů

uchová voňavou vzpomínku laskavých snů

a vše, co vznikne v lásce objevného putování,

stane se realitou, nebude to zdání…

Boží láska je tu s námi bez přestání

a všechny nás chrání…

♥ S láskou Jana Tlapová autorka tohoto Adventního putování

Máte-li chuť, můžete si i společně zazpívat nějakou oblíbenou koledu, nebo se Vám zalíbila „Byla cesta, byla ušlapaná“…?

Těšíte se na další pokračování příběhu? Už Vám ho nesu… Přišel čas odstřihnutí dalšího dílečku adventního kalendáře a odhalení nového obrázku.

5.12.- pátý adventní den- svátek slaví Jitka

Cesta pouští byla u konce. Unavení, s pískem ve vlasech, zubech, očima slepenýma tíhou horka se octli tváří v tvář zelenému svěžímu údolí v hornaté krajině. Země zde byla živoucí, překypující stromy, keři, travnatým porostem. Nedaleko vytékal ze skal pramen.

„Voda!“ zvolali …………………………………… a běželi se osvěžit a napít. Cestou pohladili větvičky stromů, pozdravili stín, který tlumil sluneční žár, nechali se ovívat vánkem v běhu. Dočkali se zdravé rovnováhy, kterou si tolik přáli…

„Děkujeme…“

Euforii nadšení ze zdolání pouštní cesty přerušilo hlasité zakručení v břiše. Ozval se hlad. Krajina občas nabídla plody země a lesa- maliny, ostružiny, jablka… K nasycení to ale nestačilo.

Když hledali další dobrůtky přírody k jídlu, potkali stařenku, která nesla velký koš na zádech. Pod jeho tíhou se prohýbala, hůl jí v chůzi pomáhala, ale sotva lapala po dechu…

„My Vám pomůžeme!“ zvolali…………………………………………………………. „Budeme se střídat.“

A jak řekli, tak udělali.

Všichni se postupně s nůší na zádech prostřídali, až došli k místu, kde stařenka bydlela.

Byla to malá chaloupka, útulná a čistá. Plůtek kolem chránil zahrádku plnou šťavnaté zeleniny. Poutníci spolkli sliny nad představou teplé zeleninové polévky. Jejich touha byla tak velká, že je pak ani nepřekvapilo, když je stařenka místo rozloučení pozvala dál a řekla: „Za Vaši pomoc Vám uvařím lahodnou čerstvou zeleninovou polévku. Dáte si se mnou?“

„Moc rádi!“ nadšeně zvolali………………………………………………………..

Stařenka ale nebyla s dary u konce.

„Možná by Vás zajímalo, co je ukryto v té těžké nůši, kterou jste mi pomáhali nést,“ nenápadně pronesla.

Všichni nesměle pokývali hlavou.

„Moje nůše není totiž ledajaká, pletl ji košíkář stejný, který dělal nůši i Mikulášovi. Znáte Mikuláše?“ zeptala se babka a zvedla k poutníkům zvědavě svá šibalská očka. „Dobrosrdečnější stvoření těžko najdete. Vše, co měl, rozdal, ale i přesto mu stále do cesty chodí další a další dary z nebes, které opět posílá dál. Dej a bude Ti dáno. Přej a bude Ti přáno, to vždy říká, na všechny se usmívá, ruku k dílu přiloží, když je třeba, obejme, laskavé slovo pro druhé má, ale pohledem do očí druhých také jejich neřesti a hříchy vidět umí, ale protože je tak dobrý a laskavý, radu k nápravě dá a slib k polepšení od druhých rád slyší, protože věří, že každý se rád poučí ze svých chyb a vymaní z jednostranností, které mu škodí. Máte vy také nějaké věci k napravení, chyby, které již dělat nechcete a litujete něčeho ve svém žití?“ zeptala se stařenka.

Žena se začervenala a řekla:

„Stydím se za to, že jsem ještě jméno své dětem neřekla. Marie se jmenuji a s tajemstvím pod srdcem svým cestuji.“

„Krásná to zpráva, milá paní Marie, Tvá čistota z Tebe tak září, že budeš svatou matkou, s něžnou tváří… Neříci předtím jméno asi potřeba nebylo, však jeho vyslovením se všem zjevilo, že pokleknout před Tebou se sluší, před Tvou čistou, svatou duší.“

Babička šáhla do nůše a vytáhla malý balíček. „Přijmi prosím ode mě tento dar. Až pravý čas nastane, rozbal ho a z něho se těš. Nic neřeš.“

S díky Marie dar přijala, ale rozbalit se ho ještě nechystala.

„A co Ty, jaké je Tvé jméno?“

„Já Josef se nazývám a tesařem jsem. Vyčítám si, že poskytnout své ženě více pohodlí na cestě nedokážu,“ řekl Josef a zrak svůj sklopil. Když se na stařenku opět podíval, držela v ruce krásnou hůl. „Tento dar Vám poskytne oporu při chůzi, ochranu před nepřáteli a pokud s ní třikrát do země v nouzi zaťukáš, pomoci se Ti dostane kdekoliv.“ Josef také poděkoval za praktický dar.

„A jaké je Vaše jméno?,“ zeptala se babka a oči upřela na Vás.

„My se jmenujeme …………………………………………………. a zde občas chybu děláme: …………………………………………..……., zde je naše jednostrannost, kterou bychom rádi napravili …………………………………………………“

„Pokud je náš úmysl čistý a srdce k nápravě chybných zvyků a činů otevřené máme, tak najdeme cestu, jak vše proměnit a v rovnováhu vše dát. Stejně jako na Vašem putování si Bohem můžeme povídat. Když zeptáme se, co  by udělala Láska, tak moudré odpovědi dostane se nám. Však láska není tvrdá, ale přísná a ctí hranice své i Vaše a k nápravě chyb nás všechny zve. Je laskavá a všechny chrání, v rovnováze dává i bere, to není zdání. Všichni si zaslouží dar z kouzelné nůše. Tentokrát si sami šáhněte a vyberete!“

…………………………………………………………… si do nůše šáhli a vytáhli……………………………………………………, z čehož měli radost nesmírnou a  stařence děkovali a obdařit ji hřejivým obejmutím a laskavým pohlazením běželi.

Všichni se pak dali do práce. Zeleninu omyli a nakrájeli, vařit vše dali. Světničkou se linula nádherná vůně, jen se sliny sbíhaly. Netrvalo dlouho a polévka byla na stole. Všichni spolu ruce spojili a modlitba vděku zněla vůkol:

„Ruce spolu spojujeme,

za ty dary děkujeme:

Milé zemi, kde vše vyrůstá,

dešti, jenž vše skrápět má,

slunci, co nás ozařuje,

Bohu, jenž nás propojuje.

Dobrou chuť.“

modlitba před jídlem

NÁPADY NA TVOŘENÍ, TÉMA K ZAMYŠLENÍ

Tento text slouží pro rodiče jako nápadník k promluvě o tomto tématu- není určen k předčítání jako příběh výše, ale obsahuje řadu odkazů a podnětů pro aktivní tvoření. Vše je pak shrnuto na závěr formou výčtu jednoduchých úkolů. Na Vás pak je, co si vyberete, jak vše uchopíte. Cílem je se naladit na adventní zklidnění, ale ne na dostihovou dráhu- neočekává se, že uděláte vše- vybírejte dle Vašeho gusta a nálady... Případně přidejte další tipy a nápady na FB Učíme se společně.

Matka Země, půda, z které vše vyrůstá a do které se po smrti vše hmotné vrací, aby se rozložilo, pohnojilo a k další úrodě výživu poskytlo. Mrtvá těla si bere a transformuje je v živiny, proměňuje v novou formu života.

Země je čarodějkou, která zná tajemství proměny hmoty a života, poskytuje domov všem živlům. Dává koryta řekám, vodní vláhou se svlažuje, z kamene jiskra ohně vniká, ohněm se ohřeje, vzduch kolem Země šaty tvoří a radostně vše pozoruje a tančí podle toho, jak se země ohřívá a chladí, zda je dost života a vláhy.

Píseň pana Krčka- Země a obloha mění svou tvář– jsme s dcerou nazpívaly jako dvojhlas a kánon.

Píseň Země je mým tělem a krásné materiály Taliesi, Divoká duše…

Matka Země vše živé i neživé v rovnováze spojuje. Uzemňuje v pevnosti hmoty. Ochraňuje. Ohraničuje. Ve spojení s ohněm se pevnost ztrácí, proměna nastává, rodí se tekutá láva, či popel, z něhož povstat Fénix může.

Když se rozzlobí, umí se otřásat v základech. Kdo příliš tvrdý je, pak to bolí. Láska není tvrdá, ale přísná. Zkostnatělý člověk se nevyvíjí. Ustrne a nepohne se z místa. Život je změna, změna je energie, energie je láska, láska je Bůh, Bůh je život. Kruh je uzavřen. V hlubinách se skrývají démoni i vzácné dary, které člověk těží, ale ne vždy šetrně, umírněně a s rozmyslem.

Země poskytuje prostředí pro růst, zrod, živnou půda pro semena. Všechny svými plody neúnavně obdaruje- zasytí hladové, uhasí žízeň, poskytne suroviny pro stavbu domu, prostředí pro růst a radostnou hru. Je štědrá, dary svými nešetří.

Stejně jako svatý Mikuláš, který dnes po Zemi chodí a obdarovává všechny děti. Přes rok putuje v nebeské výši a pozoruje zlatou zář radosti z tvoření a láskyplné spolupráce lidí a všeho živého. Toto světlo Pravdy a Lásky, které Země vyzařuje, je potravou celému vesmíru, nebeské říši.

Jednou za rok Mikuláš vezme svou nůši a z nebe sestoupí na Zem. S mnohými se potká osobně, mnohým dárek za dveřmi, či za oknem nechá. Někdy i k babičkám a dědečkům chodí. Obchází domy a byty, do očí dětem se dívá a společně se zamýšlejí nad tím, co dětem jde, kde radostně tvoří, pomáhají, kde jejich záře vzhůru stoupá a kde chyby dělají. Od chyby se však člověk učí a chyby opakuje pouze hlupák, tak se vždy daří najít cestu napravení a práce na nápravu v laskavém uchopení. Kde je vůle, najde se i cesta.

Nastal čas zamyslet se nad tím, co se vám daří, kde radostně tvoříte a spolupracujete, pomáháte druhým. A kde ještě chyby děláte, co je potřeba proměnit, zapracovat, jaké oblasti je potřeba vylepšit. Zrekapitulujte minulý rok- co se povedlo, co ne… Dejte si předsevzetí, řekněte, co byste rádi změnili. Poučte se z chyb.

Napište na lísteček všechny chyby a neřesti, které chcete proměnit. Pak lísteček venku, nebo nad záchodem, nebo nehořlavou plochou spalte, nebo roztrhejte a hoďte do koše.

Nakreslete Mikuláše, připravte pro něj malý dárek, kdyby k Vám zavítal osobně- nakreslete obrázek, zazpívejte písničku, řekněte básničku…

5.12. – ZEMĚ

„Ruce spolu spojujeme,

za ty dary děkujeme:

Milé zemi, kde vše vyrůstá,

dešti, jenž vše skrápět má,

slunci, co nás ozařuje,

Bohu, jenž nás propojuje.“

REKAPITULACE INSPIRATIVNÍCH ÚKOLŮ, co vše můžete udělat, aneb nalaďte se, vyberte si a čiňte:

• Říci si modlitbu před každým jídlem. Udělat si z toho rituál.
• Zamyslet se na matkou Zemí a její náručí, darech, souvislostech, přesazích.
• Zazpívat si.
• Připravit se na návštěvu svatého Mikuláše, připravit mu dary- obrázek, báseň, píseň.
• Vybarvit mikulášskou hůl.
• Sepsat na lísteček chyby a neřesti a lísteček zničit.
• Dát si předsevzetí pro zlepšení sebe sama.

Krásný pátý adventní den.