NOVÉ PUBLIKACE PRO DĚTI- hravé obrázkové nebeské veršování- CO SE DĚJE NA OBLOZE a POSVIŤTE SI NA SOUHVĚZDÍ
Nastal čas na další vypravování. Než se pustíte do čtení dalšího příběhu, nakreslete prosím obrázek vycházejícího ze včerejšího vypravování. Co se včera stalo? Zrekapitulujte příběh. Vzpomněli jste si na všechny detaily? Napadají Vás další otázky a odpovědi vztahující se k obrazům minulého dne? Pokud chcete, zapište si další poznámky a postřehy…
VODA (VZDUCH se také objevuje)
„Ve vodě se život skrývá, omývá,
osvěžuje, emoce a paměť v sobě mívá.“
Máte za sebou den plný prožitků a zážitků. Prožili jste něco, co se dotýká včerejšího příběhu? Dotkla se témata včerejšího příběhu, obraz vodního živlu, koupele, paměti vody Vašeho dnešního prožívání? Pili jste dnes dostatečně? Posílili jste paměť vody a její energii poděkováním, vděčností a záměrem k uzdravení toho, co potřebujete posílit? Napadají Vás nějaké další otázky? Pokud ano, zapište si je a popovídejte si o nich.
Až dokreslíte obrázek, pohodlně se posaďte, zapalte si svíčku a řekněte si úvodní básničku Adventního putování.
ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ těchto dětí a dospělých průvodců
………………………………………………………………………………………….
Dnem za dnem, krok za krokem, putují …………………………..
světem- věčným věkem- s radostným poskokem.
Na dalekou pouť se vydají, mnoho zažijí,
v poznání dozrají, tajemství prožijí…
V tento magický adventní čas
budou putovat každý den zas a zas.
Kam je cesta zavede?
Kdopak je povede?
Co objeví?
Co zůstane skryto?
Každý dostane, co zaslouží,
není nám to líto.
Světlo na obzoru udává směr,
vše, co prožijí, dá nový rozměr,
rozšíří barevnější obzory,
pohledy na tvory (i potvory)…
Nechť je společně strávený čas
propojen nitkami lásky v souznění zas a zas,
když tvoříme pohodu v nitru,
snad včas, v ten pokojný adventní čas.
Nechť tato kniha padajících listů předvánočních dnů
uchová voňavou vzpomínku laskavých snů
a vše, co vznikne v lásce objevného putování,
stane se realitou, nebude to zdání…
Boží láska je tu s námi bez přestání
a všechny nás chrání…
♥ S láskou Jana Tlapová autorka tohoto Adventního putování
Máte-li chuť, můžete si i společně zazpívat nějakou oblíbenou koledu, nebo se Vám zalíbila „Byla cesta, byla ušlapaná“…?
Těšíte se na další pokračování příběhu? Už Vám ho nesu… Přišel čas odstřihnutí dalšího dílečku adventního kalendáře a odhalení nového obrázku.
Keřů a zeleně ubývalo, cesta je vedla z lesa na louku, z louky na pole, na konci pole se rozléhala nekonečná, prostorná poušť. Vítr se zde proháněl v písečných dunách, široko daleko nebylo vidět ani zeleně, ani živáčka.
Co teď?
Mají se obrátit a jít nazpět? Nebo se pokusí projít pouští? Vidina rozlehlé suché země bez vody a zeleně se jim příliš nezamlouvala. Bůh ví, jak je poušť velká, zda je vůbec v lidských silách ji přejít…
Poutníci otočily své hlavy nazpět. Myšlenka k navrácení jim připadala nejpřijatelnější.
Spatřili však temné nebe, mračna s blýskajícími se hromy a blesky. Vítr hnal krajinou, kterou před chvílí procházeli, smršť deště, vichřice ohýbala stromy a větve a listy zmateně poletovaly povětřím.
Navrátit se nepřipadalo v úvahu. Navíc se nečas přibližoval, hluk větru a deště sílil.
Počasí jim jasně zavelelo, kam mají jít, určilo směr dalšího putování. Široko daleko nebyl vidět vhodný úkryt, pouze před nimi se líně rozléhala písečná nekonečná poušť.
………………………………… měli jasno. „Půjdete s námi?“ s prosbou v očích se obrátili na ženu a muže. Jiskra a odhodlání v jejich očích a zřetelné pokývnutí hlavou na souhlas jim jako odpověď daly jistotu, že celá výprava zůstává pohromadě a společně budou směřovat do neznámé pouště.
Nebyl čas na delší váhání. Všichni se zhluboka nadechli a odvážně vykročili do prostoru plného písku.
Zásoby vody nějaké mají a důvěru v božské vedení také neztratili. „Ne má, ale Tvá vůle, Bože, se staň,“ problesklo hlavou muže a ženy, kteří šli v čele výpravy.
Jakmile vstoupili na písečnou pláň, jako zázrakem kouzelného proutku utichlo burácení větru a bouřky a ocitli se v prostoru ticha a bezvětří.
Bůh vyslyšel pokornou modlitbu a promlouval k nim beze slov: na třpytivém koberci jemných písečných zrn se objevila pěšinka. Pouštní vítr nad nimi držel ochrannou náruč a ukazoval jim, kudy jít. Věděli, že jsou v bezpečí.
Po několika hodinách cesty v poušti jim ale začaly docházet síly. Horký vzduch se tetelil a nehybně vlnil, horké Slunce jim pařilo na hlavu, horký písek pálil do nohou. V nosních nozdrách a ústech cítili jemný písečný prach, vysychalo jim v puse. Zásoby vody se tenčily.
„Bez vody se dá těžko přežít…“ pomysleli si ……………………………………………
„Asi jsme to s prosbou o zeslabení vody minule trochu přehnali. Omlouváme se a prosíme o rovnováhu všech živlů: o zdravou vodu, živou zem, čerstvý vítr, hřejivé, ale neubližující teplo.“
Všichni sklonili hlavu a v duchu pronášeli prosbu o navrácení zdravé rovnováhy všemu životu. Víru a naději neztratili. Důvěřovali, že čisté duši se pomoc vždy naskytne.
Když hlavu opět narovnali, spatřili v dálce hory a zelenající se lesy.
„Děkujeme,“ vydechli s pokorou jednohlasně. Vděčnost zaplavila jejich těla, mysl i srdce. Opět měli dostatek sil k dalšímu putování. Těšili se, že nebude trvat dlouho a pohladí zelenou trávu, pupeny stromů, uslyší ptačí zpěv, hlasy lidí, smočí rty do chladivé vody a pojí lahodného jídla…
Cesta jim radostně utíkala.
Písek skřípal pod nohama.
„Zhluboka se nadechnout,
v duchu dechu spočinout,
nechat se závanem větru osvěžit,
dobru a lásce uvěřit.
Vítr do plachet se hodí vždy,
když letíš plnit svoje sny…“
Tento text slouží pro rodiče jako nápadník k promluvě o tomto tématu- není určen k předčítání jako příběh výše, ale obsahuje řadu odkazů a podnětů pro aktivní tvoření. Vše je pak shrnuto na závěr formou výčtu jednoduchých úkolů. Na Vás pak je, co si vyberete, jak vše uchopíte. Cílem je se naladit na adventní zklidnění, ale ne na dostihovou dráhu- neočekává se, že uděláte vše- vybírejte dle Vašeho gusta a nálady... Případně přidejte další tipy a nápady na FB Učíme se společně.
Svoboda. Volně se nadýchnout. x Připoutanost k Zemi. Výživná půda ke zrození.
Svěží vítr přináší změny, osvěžení, překvapení.
Může i ničit, pokud je jeho intenzita v síle vichřice.
Suší prádlo, v horku ochlazuje, mrazivě nás ožehuje. Rozdmýchá oheň i uhasí svíčku. Dokáže podpořit let. Hru. Roztočit mlýn, větrník.
Napište dopis Ježíškovi (nejlépe s obrázky) a pošlete dopis po větru až do nebe. (Stačí dát dopis za okno, pak ho, až budou děti spát, vzít a místo něj vložit Ježíškovu odpověď. Děti budou určitě překvapené a nadšené, že jim Ježíšek odepsal. Odpověď také můžete poslat opravdickou poštou, nebo vložit do obálky a Vaší poštovní schránky. Nebo může odpověď od Ježíška předat zítra dětem Mikuláš, pokud k Vám přijde.)
Na svatou Barboru je zvykem utrhnout větvičku třešně, zlatého deště, nebo jiné dřeviny a vložit ji doma do vázy s vodou. Každý den pak s dětmi můžete pozorovat proměny pupenů a radovat se změn, které probíhají…
Vypusťte lampion štěstí.
Zatancujte si s šátky.
Projděte se ve větru.
Pověste prádlo a pozorujte, jak se vlní, pokud zrovna vítr vane.
Vyrobte si vlaštovku.
Zahrajte si na dechový nástroj, který vzduch rozeznívá… Zazpívat si z plna hrdla.
Kvalita vzduchu se v lese oživuje.- Procházka venku vás rozvibruje.
Lítat, běhat, radovat se a zhluboka dýchat. Dech cvičit. Meditovat.
Pak zklidnit se, předvánočně naladit…
4.12. VZDUCH, (ZEMĚ se také objevuje)
„Zhluboka se nadechnout,
v duchu dechu spočinout,
nechat se závanem větru osvěžit,
dobru a lásce uvěřit.
Vítr do plachet se hodí vždy,
když letíš plnit svoje sny…“
Krásný čtvrtý adventní den.