NOVÉ PUBLIKACE PRO DĚTI- hravé obrázkové nebeské veršování- CO SE DĚJE NA OBLOZE a POSVIŤTE SI NA SOUHVĚZDÍ
Nastal čas na další vypravování. Než se pustíte do čtení dalšího příběhu, nakreslete prosím obrázek vycházejícího ze včerejšího vypravování. Co se včera stalo? Zrekapitulujte příběh. Vzpomněli jste si na všechny detaily? Napadají Vás další otázky a odpovědi vztahující se k obrazům minulého dne? Pokud chcete, zapište si další poznámky a postřehy…
OHEŇ, KAMENY
„Ohnivá jiskra život zažehla,
v mateřské lůno láska život zavedla.
Rozžhavená láva se ochlazením v pevné kameny změní,
v ohništi oheň hlídají, nebezpečný pak oheň není…“
Máte za sebou den plný prožitků a zážitků. Prožili jste něco, co se dotýká včerejšího příběhu? Dotkla se témata příběhu ohně, hřejivých okamžiků a kamenů Vašeho dnešního prožívání? Přišel k Vám nějaký záblesk zrození? Zamýšleli jste se nad kameny podle Vašeho znamení?
Až dokreslíte obrázek, pohodlně se posaďte, zapalte si svíčku a řekněte si úvodní básničku Adventního putování.
ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ těchto dětí a dospělých průvodců
………………………………………………………………………………………….
Dnem za dnem, krok za krokem, putují …………………………..
světem- věčným věkem- s radostným poskokem.
Na dalekou pouť se vydají, mnoho zažijí,
v poznání dozrají, tajemství prožijí…
V tento magický adventní čas
budou putovat každý den zas a zas.
Kam je cesta zavede?
Kdopak je povede?
Co objeví?
Co zůstane skryto?
Každý dostane, co zaslouží,
není nám to líto.
Světlo na obzoru udává směr,
vše, co prožijí, dá nový rozměr,
rozšíří barevnější obzory,
pohledy na tvory (i potvory)…
Nechť je společně strávený čas
propojen nitkami lásky v souznění zas a zas,
když tvoříme pohodu v nitru,
snad včas, v ten pokojný adventní čas.
Nechť tato kniha padajících listů předvánočních dnů
uchová voňavou vzpomínku laskavých snů
a vše, co vznikne v lásce objevného putování,
stane se realitou, nebude to zdání…
Boží láska je tu s námi bez přestání
a všechny nás chrání…
♥ S láskou Jana Tlapová autorka tohoto Adventního putování
Máte-li chuť, můžete si i společně zazpívat nějakou oblíbenou koledu, nebo se Vám zalíbila „Byla cesta, byla ušlapaná“…?
Těšíte se na další pokračování příběhu? Už Vám ho nesu… Přišel čas odstřihnutí dalšího dílečku adventního kalendáře a odhalení nového obrázku.
Bylo to kdysi dávno, kdy lidé ještě pěšky putovali, auta neznali a na noční oblohu se více dívali.
Na dalekou pouť se společně vydali mladá žena, její muž a ………………………………………………………………
Včerejší hřejivý oheň vystřídal třpyt hvězd z noční oblohy, čas na odpočinek a spánek. Poutníci se pak s ranním úsvitem, kdy východ Slunce pokloněním a pozdravením Slunci přivítali, vydali na další cestu. V uších jim zněla slova ranní modlitby:
„Slunce svým paprskem projasňuje den po temnotě noci, síla duše se probouzí ze spícího ticha. Duše moje, dej díky světlu, v němž se zračí boží moc. Duše moje, připrav se k činům.“
K činům se duše připravila nejen v myšlenkách, ale i v praxi.
Před poutníky se objevila široká řeka. Voda v ní byla vášnivá, prudká, živá, ale brod, ani most, či lávka nebyly v dohledu. Co teď?
Nikdo z poutníků netoužil po studené koupeli v dravé řece. Nezbylo tedy nic jiného, než putovat podél řeky dál a přát si, aby vodní tok ztratil na své síle a umožnil výpravě přejít na druhý břeh. Cesta byla plná spadaných větví a kluzkých kamenů. Myšlenka na poklidnou vodní hladinu a zeslábnutí vodních toků u všech sílila…
A pak se to stalo.
Za houštím se objevil sráz s krásným vodopádem, pod nímž se prostíralo nádherné rozlehlé jezero s poklidnou blankytně čistou vodou. Tato úchvatná scenérie všechny nadchla. Jak se ale dostat ze srázu dolů?
………………………………… poprosili něžný vánek, který jim ovíval tvář:
„Kouzelný větře, který si pohráváš s lístečky stromů, zaveď nás prosím bezpečně k jezeru dolů.“
Z jemného vánku se stal silnější vítr, ale nebyl mrazivý, avšak osvěžující. Poutníci se s úžasem stali pasažéry větrného proudu, který je všechny podebral jako naběračka a snesl v dlani větrných vírů dolů ze stráně, přímo na břeh křišťálově čistého jezera.
„Děkujeme, větře!“ zavolali………………………..
Tentokrát nechuť ke koupeli poutníci neměli. Odložili šat a vnořili nejprve paleček, poté celou nohu, pak trup, ruce a celé tělo do vody jezera.
Byla to neuvěřitelně posilující koupel, ozdravná lázeň, balzám pro duši i tělo.
Všechen prach z cest byl smyt, pot a špína zmizely, životní síla získala svěží rozměr, byla oživena chuť jít dál.
Z jezera vedla klidná říčka, která nabízela prostor pro přebrodění se na druhou stranu. Žena, muž i …………………….. doplnili zásoby pitné vody z jezera a vydali se na další putování. Posilněni vodní koupelí a větrnou pomocí mohli zvolit rychlejší tempo a kráčeli v radostném nastavení dál a dál…
„Ve vodě se život skrývá, omývá,
osvěžuje, emoce a paměť v sobě mívá.“
Tento text slouží pro rodiče jako nápadník k promluvě o tomto tématu- není určen k předčítání jako příběh výše, ale obsahuje řadu odkazů a podnětů pro aktivní tvoření. Vše je pak shrnuto na závěr formou výčtu jednoduchých úkolů. Na Vás pak je, co si vyberete, jak vše uchopíte. Cílem je se naladit na adventní zklidnění, ale ne na dostihovou dráhu- neočekává se, že uděláte vše- vybírejte dle Vašeho gusta a nálady... Případně přidejte další tipy a nápady na FB Učíme se společně.
Voda, voděnka…
Vodní toky v nadhledu připomínají plicní a krevní vlásečnice v těle, kořeny a koruny stromů. Bez vody, ani bez krve by nebyl život. Kvalita vody i naší krve určuje kvalitu našeho života. Voda je jedinečná tím, že se může vyskytovat ve třech skupenstvích: pevná, tekutá a plynná forma.
Koloběh vody můžeme vnímat jako krásné podobenství s lidským životem. Cesta vody na zemi a po nebi…, podzemní voda a její kvality, prameny a jejich síla navzdory gravitaci, gejzíry, studánky, říčky, řeky, jezera, moře… Na vodní pouti je vodní živel úzce spjat se vzdušnou silou. Pokud je to možné, udělejte si procházku k vodnímu toku v okolí a pozorujte ji. Mapa studánek je k nalezení zde. Děti milují vodu a vodní hrátky.
Říká se: Dvakrát nevstoupíš do jedné vody.
Žít tady a teď, v přítomném okamžiku, v rovnováze, plynout s proudem, jít proti proudu…
Popovídejte si o vodě a jejímu významu pro život.
Zajímavé objevy a vynálezy spjaté s vodou naleznete u Viktora Schaubergera (kniha Živá voda od Olofa Alexanderssona).
Slyšeli jste o Dr. Masaru Emoto? Voda má paměť a přijímá i naše emoce, nastavení, slova, přání… Udělejte si pokus s rýží ve vodě. Na jednu skleničku s rýží (vařenou) napište krásná slova, na druhou ošklivá a třetí nechte stranou a nevšímejte si jí. Pozorujte, jak se rýže proměňuje.
Ne nadarmo se v pohádkách vyskytuje živá a mrtvá voda. I my můžeme podpořit vodu tím, že uděláme podtácek pod vodu, na který můžete nakreslit hezký obrázek, napsat oblast, kterou potřebujete posílit, oživit. Poté dejte podtácek pod dno skleněné nádoby a před napitím vložte sklenici do dlaní a pošlete vodě vděčnost a záměr k uzdravení. Jakpak Vám voda chutnala?
Vyrobte si sněhové vločky z papíru. Vyzdobte si okna, zavěste do pokojíčku na šňůrky.
Udělejte si ledový svícen. Do kelímku (uříznutého konce velké pet-lahve) dejte přírodniny- nejlépe barevného spektra- šípky, větvičky, uschlé květy…, nalejte do cca 1/3 objemu vodu a dovnitř, doprostřed vložte jiný menší plastový kelímek (uříznuté dno menší pet-lahve) zatížený kamínkem, uchycený izolepou, nebo provázkem, aby se kelímky nehýbaly a menší byl uprostřed většího a vytvářel souměrnou prohlubeň. Celý výtvor nechte v mrazu zmrznout. Pokud venku mrzne, tak venku v mrazu, ale lze vložit i do mrazáku. Po zmrznutí odstraňte kelímky a do vnitřního otvoru vložte čajovou svíčku a na mrazu venku zapalte. Tento svíce je nádherný, ale aby vydržel, potřebuje mráz.
Jakou podobu vody máte nejraději? Jaký projev vody může být nebezpečný? Zamyslete se nad zdravou mírou všeho- čeho je moc, čeho je málo…
Inspirativní obrazy lze nalézt v pohádkách Ledové království, Píseň moře, Vaiana, legenda o konci světa, Jezerní královna, Cesta za živou vodou…
3.12.- VODA (VZDUCH se také objevuje)
„Ve vodě se život skrývá, omývá,
osvěžuje, emoce a paměť v sobě mívá.“
Krásný třetí adventní den.