Zametení si před vlastním prahem

Teorie a praxe.

Věčné téma u nás doma v diskusi s mým skoro sedmnáctiletým nejstarším synem.

Petr je velmi chytrý, zvídavý, vzdělaný, přesto se občas zdá, že mu mnohé praktické věci unikají.

Ne, že by si neuměl zavázat tkaničku, vypomoci doma, postavit se čelem k práci, ale často nadřazuje teoretické konstrukty nad praktickým ověřováním. Vychází z poznatků, znalostí a vědecky podložených fakt uznávaných kapacit. Chybí mu jeho vlastní zkušenosti, poznání vycházející z jeho prožívání.

Uznávám, že některé vědecké okruhy skutečně zkoumat v praxi nejde, zůstávají pouze na poli teoretickém. Je ale otázkou, jak jsou nám v každodenním životě skutečně prospěšné.

Stále intenzivněji ale vnímám, že mnohdy se stavíme do role odborníků nad oblastmi, kde nám chybí pohled z druhé strany, praktická zkušenost v dané problematice.

Čím dál tím více rodičů kritizuje učitele, přestože se nikdy nepostavili před třídu plnou rozmanitých dětských osobností s rozmanitými návyky, dovednostmi, znalostmi, temperamenty, výchovnými nastaveními a očekáváními okolí.

Každý, kdo absolvoval základní školní docházku se tak automaticky stává odborníkem na vzdělávání dětí. Uniká ale podstata, že vycházíme ze zkušenosti dětského aktéra, chybí nám zkušenost v roli učitele, která může být naprosto jiná, než ta dětská.

Všichni jsem si zažili chvíle v roli žáka a máme teď proto pocit, že můžeme posoudit, jak by to mělo vypadat.

Znáte to…

Až budu mít své děti, tak jim nikdy nebudu dělat to, co moji rodiče mě.

A pak se staneme rodiči a zjišťujeme, že se v mnohých oblastech a reakcích přibližujeme našemu odmítanému vzoru našich rodičů a často i pochopíme zákulisí, přehodnotíme obraz naší zkušenosti a poučíme se.

Opustit zaběhlé stereotypy a role je těžké. Je potřeba se rozhodnout a vycházet z volby změnit SEBE.

Alfa a omega všeho.

ZAČÍT U SEBE.

Snažit se podívat na problematiku i v jiném úhlu, očima toho druhého. Úplně nejlepší je vyzkoušet si to, prožít to v roli toho druhého.

V rodičovství to nastává samovolně.

Narozením našich dětí zjišťujeme, zda vzory našich rodičů byly funkční, opodstatněné. Mnohdy přiznáme, že to, co se nám jako dětem zdálo neobhajitelné, je z úhlu vychovatele viděno zcela jinak.

AHA, tak proto se rodiče chovali takto… Příležitost pochopit, odpustit.

I naši rodiče vycházeli z nějakého výchovzího nastavení a snažili se dělat vše tak, jak to právě v té chvíli nejlépe uměli. Chybovat je lidské.

Opakovaná chyba je ale projevem nezralosti, zaslepenosti, nebo lenosti. Je jen na nás, zda se poučíme z našich chyb, i z chyb našich rodičů, okolí a přijmeme naopak fungující prospěšné vzorce.

V rodičovství to právě teď vnímám asi takto:

PŘIJETÍ FUNGUJÍCÍCH VZORCŮ Z MINULOSTI

• přijímám potřebu zapojovat děti do domácích prací- dítě se tak stává hospodářem, učí se odpovědnosti, praktickým návykům a dovednostem
• přijímám potřebu učit děti odmalička pravidlům slušného chování (3 kouzelná slovíčka: pozdrav, popros a poděkuj), úklidu (pravidlo příčiny a následku, akce a reakce), aby se nám ve společném prostoru všem dobře dařilo a cítili jsme se OK, hygienickým standardům (zuby, spláchnutí, utření stolu, donesení nádobí, vytření po koupání…)- učíme tím děti myslet i na ostatní, kteří přijdou po nás, zodpovědnosti, soucítění, sociálním dovednostem- důsledné dodržování hranic a poslušnosti ve smyslu jít „po slušnosti“ k ostatním, i sobě
• přijímám potřebu dětem číst, vyprávět si příběhy, sdílet životní rodinné příběhy, osobní výpovědi- hledat v tom poučení, skrytá poselství
• přijímám prospěšnost pobytu venku, aktivních her, stavení bunkrů, dětských part hrajících „Škatulata, hejbejete se“… 😉

CO MINULÁ GENERACE PŘÍLIŠ NEUMĚLA- POUČENÍ SE Z CHYB- JAK TO DĚLAT JINAK, čím má být naše generace přínosem ve vývoji

• praktikovat respektující komunikaci, snažit se nemanipulovat, chovat se pravdivě, vnímat a respektovat své pocity, učit se je pojmenovat
• vnímat své potřeby, priority, praktikovat sebe-lásku
• žít vědomě v každodennosti, vnímat skryté souvislosti každodennosti
• transformovat strach v hybnou sílu, ve vnitřní motivaci.

Toto vše se snadněji napíše, než provede. Když chybí funkční vzorce, je cesta k praktikování těžká. Sklouzá se často z extrému do extrému, protože k vyváženosti se dá dospět až zkušeností a kritickým a  pravdivým přehodnocením dosavadních zkušeností.

Pokud bych neměla vlastní děti, mohu teoretizovat aleluja. Zkušeností z výchovy třech mých nádherných dětských duší si dovoluji tvrdit výše zmáněné postřehy. Zda je tento závěr pro všechny, to řeknou každému jeho vlastní zkušenosti. Já to mám takto.

V učitelství vnímám základní pravidlo, stejně jako v rodičovství: nesuď, pokud jsi na vlastní kůži nevyzkoušel.

Teorie a praxe. Praktikováním se můžu přiblížit k pravdivému poznání. Pak teprve může být kritika opravdu konstruktivní. Jinak jsme stále na poli teoretickém, kde jde vše. Jen praxe ukáže, zda je tato vize pravdivá a uskutečnitelná.

I zde je možno se inspirovat fungujícími konstrukty a poučit z chyb.

Jaké jsou závěry ale netuším, protože se ještě v učitelské roli necítím jako znalec, ale pouze jako začátečník.

Vlastně i v rodičovství nejsem ještě úplný odborník. Počet dětí automaticky nestaví rodiče do role znalce. A protože mé děti ještě nevyletěly z hnízda, tak ještě úplně nemohu tvrdit, jestli jim má výchova poskytla do života recept na šťastný život, uchování si životních sil, práci s energií, zdravý a naplněný život v respektu s ostatními, nemám ještě zmapované důsledky našeho výchovného působení v dlouhodobém časovém horizontu.

Ráda bych nějak přispěla, aby z mých dětí vyrostly zdravé, láskyplné, laskavé, milující a respektující osobnosti, otevřené rozmanitým úhlům pohledu, se zvědavou jiskrou v oku, která vyhasne až posledním výdechem vyměřeného času na této planetě.

Vnímám, že pouze tím, že sama tak budu žít, budu pravdivá.

Jdu tedy zamést před vlastním prahem a budu se snažit:

• být láskyplná k sobě a ostatním (možná i radikální změnou práce, v které opět jdu přes svou energetickou hranici)
• být laskavá k sobě i ostatním (nekritizovat sebe, ani ostatní, že jsem ještě nedozráli k pochopení některých životních lekcí, dopřát si čas dozrát, pochopit, vstřebat)
• být v respektu k sobě i ostatním (naslouchat sobě i nejbližším, hledat cesty k win-win, výhře, domluvě na obou stranách)
• vést zdravý život (naučit se pracovat se svou energií, prioritami, udělat si více času na sebe, přátele, nejbližší, na domácnost, práci ve vyváženosti každodenních rytmů; naučit se více vnímat projevy a řeč těla, více o sebe pečovat, cvičit tělo i ducha)
• být otevřená- nacházet i v nesouhlasu inspiraci
• pozorně vědomě naslouchat (hledat inspiraci v obrazech každodennosti, v zrcadlení mých blízkých, okolí, celého světa)
• být šťastná (hrát si, radovat se z každodenních maličkostí jako malé dítě s vědomím moudrosti dospělého a zodpovědnosti rodiče)

Nové koště dobře mete. Záleží ale i na tom, kdo a jak ho vede. Zkušenostmi se někdy naše konce opotřebují a v totálním pracovním nasazení pak už můžeme přestat dobře zametat, aniž bychom si uvědomovali svou opotřebovanost.

Je načase vyměnit proutky za nové, ocenit lehkost zametání s renovovaným nástrojem, prožít uvědomění si ozdravného kroku, i kdyby to znamenalo vyměnit staré koště za nové, a s jarním úklidem se zaradovat z nového životního prostoru a životadárné energie.