Mlčím
Dnes jsem se rozhodla sdílet mé pocity z FB před třemi lety:
Před „rokem“ jsem namalovala svoji první olejomalbu. První a zatím poslední.
Mám stále spoustu výmluv, proč (málo delšího časového prostoru na tvoření kvůli malému dítěti, dětem, domácnosti…). Malbu mám opřenou u počítače a stále mi připomíná, jak málo tvořím a jakým mistrem ve výmluvách a v lenosti jsem…
Včera jsem řešila konflikt s manželem. Bylo to nepříjemné. Muže ale velmi miluji, vážím si ho, nechci rozebírat předmět střetu, aby z toho někdo nevyšel jako vítěz, nositel pravdy, a druhý jako poražený, co pravdu nemá. Pravdu jsme měli oba, jen ze svého úhlu pohledu.
Stále se vše točí kolem našeho volného času, prostoru pro sebe, pro rodinu, pro společné i individuální akce. Nevím, co je správně, i po dvaceti letech společného soužití stále hledáme cestu, co by vyhovovala všem. Někdy je to těžké, ba nemožné…
V noci, když jsem se ukládala k spánku, ke mně přišla inspirace. Vzpomněla jsem si na obraz a napsala básničku. Rozhodla jsem se s ní i fotkou obrazu s Vámi podělit. Taková deníková terapie, ať už to někdo bude číst, či nikoli… Důležité je, že jsem se dokopala k akci… Promlouvám…
Mlčím
Voda v mých vlasech
Ústa v mých dlaníchOči se diví
Prosí o pomoc
Chtěly by mluvit,
když slova chybí…Možná se probudí,
rozmluva v tichosti
dokáže vyslovit
PODSTATNÉ.Ticho prý léčí…
Zakleta v stéblech trav
ČEKÁM.Až zahřmí…
Až získám odvahu,
prolomím strach…Pak budu svá,
celistvá,SAMA SEBOU.
Všechny mé obavy
jsou jen v mé hlavě.Vidím je jasně.
Teď je jen uchopit,
tváří v tvář,
nebát se
pojmenovat podstatné,
pochopit,
láskyplně přijmout a
ROZLOUČIT SE.I to jsem já…
Nemluvím,
ale KŘIČÍM.
Šeptám beze slov.
Pak z pasivity se akce stane,
zázraky vzniknou,
svěží vítr vane…
Stačí se jen rozhodnout,
přestat kecat- hned-
a touto energií se změní celý svět…
Možná to znáte,
když krůček jste k velké změně,
ten okamžik se odehrává ve mně…
Z okamžiku se věčnost může stát,
je vlastně na nás,
jestli budeme se smát…
Dospívám- a zraju jako víno,
zda jakostním se stane,
to ukáže čas…
Zítra možná pochopím zas,
že vědět a znát nestačí,
že jen zhmotněním se ukáže pravda,
zda správným směrem jdu,
zda opakovat lekce bude třeba,
zda neztrácím se v pýše,
běda, běda…
Zda s pokorou a vděčností hledím na svět,
který mi můj vnitřní stav zazrcadlí hned…
Mlčím?
Už promlouvám…
Pomalu, potichu, i nahlas,
občas i křičím…
Překonávám stud, bariéry,
omezení v hlavě…
Vím, že jen na mně,
a na Božím režii,
jak prožiji
ten okamžik jediný…♥
MÍR nebo BOJ?
Zásadní otázkou je přijetí zodpovědnosti, poctivého přístupu a čestnosti, respektování bytostného práva…
