COVIDíš? Virus se šíří i bez osobního kontaktu, prostřednictvím virtuální reality. Jsme v 3.světové válce?

Právě probíhá 3. světová válka. Tady a teď. My jsme její součástí. Někteří jsou aktivní bojovníci, jiní pasivní vojáci v záloze. Někteří se tváří, že se jich to netýká a žijí si pokojně svůj život v radostné nevědomosti. I to je cesta.

A jak to již ve válce bývá, za nitky tahá hrstka mocných s cíli mocenskými, finančními…

Vše směřuje k narušení svobodného nastavení celého světa, k propagaci vakcinace a dalších osobních mocenských a finančních zájmů, o hrozbě zásahu vojenských sil raději nemluvím… Zdá se vám to jako konspirace? Kdo ví…

Záminka, prostředník je virus. Neviditelný zabiják. „Tak nám zabili Ferdinanda…“

Jedná se o novodobou biologickou válku umocněnou novodobými manipulativními psychologickými prostředky. Zneužití moci prostřednictvím mocných zbraní novodobých technologií.

Domácí izolace nás totiž nemusí ochránit, naopak často přispívá k mnohem větší nákaze virtuálním virem COVIDíš, který se šíří prostřednictvím médií PR, manipulací s čísly, cenzurou. Jedná se o virus strachu, šíření poplašných zpráv, virus zneužité moci, znemožňující diskusi. CO-VIDíš, to Tě vytváří, formuje a ovlivňuje…

Míra tohoto virtuálního viru v těle se pozná podle toho, jakou cítí člověk nenávist a nepochopení vůči druhým. Jak moc se cítí ohrožován na životě, jak moc potřebuje výrazná omezování a zákazy k nastolení veřejného zdraví. Jak moc chce mít moc nad svým životem a smrtí. Jak moc důvěřuje/ nedůvěřuje osobní zodpovědnosti i zodpovědnosti druhých.

Jedním z příznaků je určování, kdo má a nemá pravdu a kdo je a není odborník. Dalším příznakem je zesměšňování a bagatelizování. Pak nastává další fáze-zatemnění zdravého selského rozumu, přijmutí pouze vědeckých fakt a studií, matematických vzorců bez ohledu na vlastní zkušenost.

Poslední fází je předání vlastní osobní zodpovědnosti do rukou odborníků, těch, kteří doopravdy vědí, zbavení se vlastního názoru, podřízení se autoritě. Toto se aktuálně projevuje poslušným přijímáním časových zákazů a omezení, zákazu zpěvu, omezení pracovní doby a dalšími nelogičnostmi, požadavkem lockdownu, prodloužením nouzového stavu.

Ochranou před tímto virtuálním virem COVIDíš je zdravá izolace před poplašnými zprávami, aktivní vyhledávání zdrojů šířících objektivní vyvážené informace, radost.

Základním předpokladem k uzdravení je přijmutí plné zodpovědnosti za svůj život a vše, co se kolem nás děje, bdělá aktivita vnější i vnitřní, rozhodnutí ke změně: z role oběti do pozice tvůrce vlastního života.

Sounáležitost s druhými se dá projevit v péči o vlastní zdraví. Posilovat zdravý způsob života, svou imunitu, zdravě jíst, hýbat se, spát, v rovnováze odpočívat i pracovat, radovat se, pěstovat své zájmy a koníčky, rodinné a přátelské vztahy, pociťovat každodenní vděčnost za dary života. A pokud má někdo potřebu se izolovat, nechat mu tuto možnost a volbu.

Na nelogické a epidemiologicky nepodložené omezování osobní svobody je potřeba jasně ukázat a vymezit se v pozici rebela, který neútočí, ale hájí si svou svobodu a práva vyslovením jasného: „Ne!“

Pokud toto volání není vyslyšeno, nezbývá, než požadovat změnu stávajícího nastavení našeho státu, uzdravení všech složek našeho demokratického státu, výměnu padlých duší, nečestných a pokřivených lidí.

Požadovat i proměnu celého nastavení našeho státu s důrazem na ekologické zemědělství, ochranu přírody, vodních toků, ovzduší, podpořit bezobalový přístup ve výrobním průmyslu, malé a drobné podnikatele, řemesla, požadovat potraviny chemicky neupravované…  

Bez této zásadní proměny přístupu v nastavení podnikatelských aktivit z pozice státní autority bychom pokračovali v nezdravém způsobu života vedoucí k další nemoci.

Kdo/co způsobil/o virus, můžeme diskutovat. Možná se Země hlasitě ozývá a chce sama snížit počet lidí na planetě, protože se k ní nechováme uctivě a více bereme, než dáváme. Možná je to záměr mocných, vir vyroben a vypuštěn za účelem snížit stav populace. Kdo ví.

Jisté je, že tu je virus. Je nakažlivý. Může mít vážné projevy. Umírá se na něj. COVID- o tomto virovém nepříteli mnoho víme, i nevíme, poznatky se neustále proměňují, můžeme vycházet z toho, jak se chová, koho nejvíc ohrožuje. Známe i nějaká čísla pozitivních, která nic nevypovídají o tom, jestli jsou lidé nemocní a infekční, nebo zda se s tím virem jen potkali. Známe i čísla hospitalizovaných, z nichž se udává 15% s vážným průběhem a 5% s těžkých. Známe i čísla úmrtí, v kterých můžeme jen odhadovat, která úmrtí jsou na/s covidem a která ne. Každý rok umírá a rodí se podobný počet lidí. Statistiky lze nalézt na ČSÚ– v roce 2018 se narodilo 114 419 dětí, umřelo 112 920 lidí, z toho 28 266 na novotvary. V tabulkách lze dohledat, jaké nemoci byly a s jakými počty byly uváděny jako příčina úmrtí.

Nemocnice nejsou přeplněné, ale chybí personál. Sestřiček bylo vždy nedostatek, nyní s uzavřením škol, s pozitivitou a pracovním vytížením v podmínkách zdraví ohrožující (zkuste být celý den, týden, měsíc, rok…) ve „skafandru“… 

Média chrlí čísla, která nic nevypovídají, ale šíří strach a paniku, což přitíží zdravotnímu stavu všech, kteří se chytili na udičku statistických prognóz.

Děkujeme všem zdravotníkům za péči o všechny typy nemocí. Nyní je jejich práce a přetíženost vidět nejzřetelněji. Nejvíce jim pomůžeme, když půjdou do terénu pomocníci, nejlépe ti proškolení, a když vezmeme odpovědnost za zdraví do svých rukou a nebudeme přistupovat ke zdravotní péči v nastavení: „Tady nás máte, uzdravte nás… On (doktor) to zkazil, udělal chybu, špatně nás léčil…“ Přijetím nemoci jako dar, jako řeč těla, proměnou vlastního chování, ozdravení životních návyků, tudy vede cesta změny…

Zdravotní systém by měl sloužit k odhalení příčiny nemoci, aktivní práce na vyléčení by měla ležet v zodpovědnosti každého z nás. Akutní případy jsou ovšem potřeba vyřešit akutně. Pak je ale potřeba se věnovat prevenci: změně stravovacích návyků, pohybu, uzdravení rodinných vztahů…

Ale to už je jiná kapitola, kterou za nás nikdo nemůže odpracovat. Každý neseme svou osobní zodpovědnost, kterou nelze delegovat. Dávání zodpovědnosti za veřejné zdraví, tudíž i za osobní zdraví, někomu jinému, státu, odborníkům s sebou nese mnohá rizika.

I proto se zdravotnický systém hroutí: zodpovědnost za cizí zdraví je kladena na bedra zdravotníků.

I proto se školní systém hroutí: odpovědnost za vzdělání a výchovu je kladena na bedra učitelů.

I proto se rodiny hroutí: odpovědnost za zvládnutí učební látky, za vlastní práci v plném rozsahu a vedení domácnosti je kladena na bedra rodičů.

I proto se stát nehroutí: odpovědnost za vyhlašování nouzového stavu a smysluplnost opatření neleží na nikom… Nikdo nepodává demisi, ani nepřiznává chyby…

Dejme odpovědnost za zdraví nazpět do svých rukou- ochrana veřejného zdraví prostřednictvím povinných nařízení je cesta do pekel.

Za ochranou veřejného zdraví se nemohou skrývat zákazy a omezení, které nemají s epidemiologickou situací nic společného. Jak může ovlivnit časové omezení večerního a nočního pobytu venku šíření viru? Jak může šíření viru ovlivnit určení pracovní doby pohostinství? Kde se berou čísla počtů lidí, která určují, v jakém počtu to je/není bezpečné se scházet? Z jaké studie se vycházelo, když se zakázalo zpívat?

Tento virus využívá médií, virtuálního světa a celkové situace izolovanosti. Zákaz osobního setkávání s sebou nese omezení předávání ústních zpráv. Většina lidí je odkázána na média, o kterých si myslí, že jsou nestranná. Většina lidí důvěřuje ČT, ČR, tisku. Objevují se firmy na boj s dezinformacemi, servery, které vám poradí a řeknou, které zprávy jsou pravdivé a které patří mezi fake, hoaxy a konspirační teorie. Skutečně nám tyto zdroje předávají plnou pravdu? Komu předáváme zodpovědnost za rozlišení pravdy a nepravdy?

Tento mocenský virus COVIDíš se snaží rozdělit lidi na nenávistné tábory stojící proti sobě. Zneužil národní solidaritu v šití roušek a postavil proti sobě prorouškaře a antirouškaře, příznivce a odpůrce opatření. Na jaké straně stojíš TY? Je naším cílem spolu bojovat, nebo najít společné řešení?

Na pozadí boje se skrývá něco jiného. Když nebude národ jednotný, snadno může být zbaven svéprávnosti. Jsme silný a čestný národ, tvořivý, plný humoru, švejkovství, cimrmanovství, naši zemi obohatili slavní králové, v čele s Karlem IV. …

Naše národní jednota však občas v rozhodujících bitvách v minulosti chyběla: Všichni víme, jak dopadli sedláci u Chlumce, probíhala bitva Na Bílé hoře… Když se dva perou, třetí se směje. Po Bitvě na Bílé hoře, kde nás rozdělila národní nejednota, nastalo totalitní nastavení skoro 300 let-od roku 1620 opět nastoupili Habsburkové, kteří se drželi na trůnu až do 1.světové války. Až v roce 1918 vzniká ČSR, demokratické nastavení postavené na čestných osobnostech. Necháme si naše demokratické základy sebrat?

Dnes je situace jiná. Na nejvyšších místech vidíme lidi s pochybnou minulostí, s nečistými úmysly, pokřivené, vlivné, manipulující.

Stále máme možnost volby. Minulost nezměníme, ale můžeme se poučit. Tady a teď, v této 3.světové válce uvidět skutečné nepřátele- lidi, kteří touží po moci, mastí si vlastní kapsy a ochranu veřejného zdraví používají jen jako heslo pro ovládání davů. Můžeme uvidět i nepřítele největšího, strach a manipulaci směřující ke ztrátě svobody.

Pojmenujme pravdivě, co se děje. Jakým způsobem se k nám chová náš státní systém. Je postaven na jasných, podložených, logicky na sebe navazujících krocích? Na kom stojí zodpovědnost za zdraví?

Celý svět neovlivníme, ale svůj postoj a přístup ano. Jsme ve válce, kterou ale ovlivňujeme svým vnitřním přístupem. Můžeme ji bděle pozorovat, jasně se vyjadřovat, vyvažovat tlaky jednostrannosti a nenechat se stáhnout do strachu v jakémkoliv extrému. A když je potřeba, jít do akce, vymezit se, projevit se, působit na své okolí, v dosahu svých možností. A co můžeme skutečně změnit? Jen sami sebe.

Cestou ke konci války je uzdravení společnosti, vztahů, přírody, přijmutí sil, které nás přesahují, rozpoznání nepřítele, vymezení se jeho vlivům a překonání strachu.

Jak to celé dopadne, není jisté, ale zatím stále je naděje a svobodná možnost volby.

Každý může zapracovat na své vnitřní proměně- nenechat působit nocebo, ale naopak placebo efekt, převzít zodpovědnost za svůj život, za své zdraví, vztahy, pocity, postoje do svých rukou, srdce a myšlení.

Děkuji.