ČLOVĚK, ZVÍŘE, NEBO STROJ? STRACH, NEBO DŮVĚRA?

Líbí se mi představa jednoty v jedinečnosti, že každý sám za sebe spoluvytváří prostředí pro celou společnost svými činy, myšlením, cítěním.

Líbí se mi představa přijetí bez odsouzení, že vše je dobré a navzájem se doplňuje. 

Líbí se mi představa propojení protikladů, ač se zdají být v rozporu, nevylučuje jeden druhého, jen se nikdy nemohou plně potkat (a zároveň mohou) a největší sílu tvoření mají v okamžiku krátkého propojení (den a noc, žena a muž, osud a svobodná volba, narození a smrt, nádech a výdech…).

Nyní se nacházíme v okamžiku nabízející možnost vzájemného propojení. Jiskří to. Spojují se zdánlivě nespojitelné substance. Vyhrocují se vztahy, ukazuje další směřování. Rodí se něco nového. Co to bude? Holka nebo kluk? Člověk, zvíře nebo stroj? Důvěra nebo strach?

Ve zdravé míře lze poznat mnohé, nechat se ovládat však vede k jednostrannosti. Být vyvážen, v harmonii, znamená pohybovat se stále na hraně, kde to jiskří a rodí se něco nového, nesklouznout ani na jednu, ani na druhou stranu. To nyní dokáží osvícení jednotlivci, tíha společenství však zatím vždy v minulosti vyvažovala kyvadlo dějin na jednu, nebo na druhou stranu.

Na stranu strachu, nebo důvěry.

Síla strachu je mocná. Paralizuje, směřuje k obraně, nebo útoku. Dokáže sežrat, usmrtit, zranit, ublížit.

Člověk má však neuvěřitelnou sílu, umí tvořit, pracovat. Malou špetku strachu, zrníčko oku neviditelné, umí přetvořit v pokoru, respekt. Pokud však bdělý není a zrnko k zrnku přidá, zdravou míru nezná, nenasytný, nepokorný je, přejí se, praskne, hamouní, tak zrní ze sýpky ho zavalí a smrt, nebo zranění mu nachystat může.

Síla důvěry je mocná. Stačí záblesk, kdy z věřím se stává vím. Tato jiskra se udržovat musí, aby nezhasla, ale ani vše nespálila na popel. Nezdravá víra- není-li míra všehomíra- všechny ničí, požár se šíří do všech stran, panika vzniká a popel strachu pak na všechny dosedá…

Zažíváme další zkoušku lidskosti. Další opravný pokus, už mnohokrát v minulosti jsme neobstáli.

Chybovat je lidské, ale opakovanou chybu dělají jen hlupáci- ti, se neumí poučit z minulosti a nehledí do budoucnosti. Každý extrém je škodlivý.

Učíme společně. Každý den. Po celý život.