Otázky a odpovědi k současné očkovací politice státu. (Aneb jak to vidím já.) Volba je jen na Vás.

Před dvěma lety jsem psala veřejný dopis poslancům ohledně mého postoje k očkovací politice státu. Právě dozrál čas zveřejnit znění dopisu na mém Blogu. Pouze zaktualizuji časové údaje a upravím drobnosti, jinak nechávám dopis v původním znění.

Dopis je dlouhý. Mapuje můj životní příběh a postřehy. Nikoho ho nenutím ho číst, ani sdílet, ani s ním souhlasit. Naše životní cesty jsou jedinečné, ale je načase prostřednictvím nich promlouvat a učit se vzájemně. Je jen na Vás, čemu věříte, z jakých zkušeností vycházíte. Nenesu přímou odpovědnost za Vaše rozhodnutí, mohu se rozhodovat pouze sama za sebe, svůj život a život mých nejbližších.

 

Cítím, že se stále přístup státu v očkovací politice nezměnil.

Stát nás, rodiče, nutí očkovat naše děti v očkovacím schématu na 9 nemocí, přestože v dalších státech západní Evropy počet povinných očkování není tak vysoký. Jsme snad méně zodpovědní, nebo hloupější, než naši západní sousedé? Krásný grafický přehled a stručná charakteristika nemocí lze najít zde na Zprávy aktuálně z 10.3.2015. Navíc hrozba trestů je zcela zřejmá a diskrimující. Nebudeš-li očkovat, nebude přijato Tvé dítě do MŠ. Jasná nesvoboda a manipulace.

Pracuje se se strachem. Proč nedůvěřujeme imunitě dětí, že si dokáže poradit s dříve běžnými dětskými nemocemi, jako jsou zarděnky a příušnice, a vytvoří si tak celoživotní imunitu, prodělá si přirozeně dříve běžná, očekávaná onemocnění? Oblastí, kde vidím zřejmé lži, polopravdy a neshody je mnoho. Proto jsem se rozhodla veřejně promluvit a níže zveřejnit můj dopis zákonodárcům.

Nesouhlasím se současnou očkovací politikou státu.

Neodmítám myšlenku samotného očkování, vnímám, že ve své době byla tato metoda revoluční a zachránila mnohé životy, pomohla vymýtit pravé neštovice.

Dnes je ale situace jiná. Pitná voda všude dostupná, hygienické návyky jsou běžně dodržovány, pracovní a životní režim nastaven odlišně, než v době dávné historie, válečné, meziválečné, i poválečné. Využíváme moderní diagnostické metody a přístroje. Lékařská péče je snadno dostupná, dopřána každému a standard zaplacen z daní. Strava je k dispozici pestrá, vyvážená. Život plyne v jiných nastaveních, než v minulosti.

Přesto máme mnohem větší strach i z nemocí, které byly dříve u dětí běžné a většinou bez vážných komplikací: příušnice a zarděnky. Přesto máme strach z nemocí, které dnes dokážeme vyléčit. Přesto se bojíme, aby se naše miminka nenakazila všemi těmi zabijáky minulosti a součastnosti, a tak vpravíme jedním vpichem do malého tělíčka šest vetřelců najednou a důvěřujeme, že si dětská imunita s těmito zabijáky poradí a ještě se tím posílí.

Zdá se Vám přirozené, že naše děti dostanou přímo do krve šest nemocí najednou, i když v intenzitě, která by je neměla ohrozit?

Zdá se Vám přirozené, že se obáváme i hepatitidy B u těch nejmenších?

Zdá se Vám přirozené, že se lze většinou dočíst, že tyto vakcíny jsou bezpečné, s minimálními nežádoucími účinky?

Teoreticky snad ano, ale setkala jsem se s příběhy rodičů s vážnými nežádoucími účinky kombinovaných vakcín.

 

Navíc…

 

Kdo dokáže zmapovat dlouhodobější vývoj dětské imunity, když dostane krátce po narození šok ze šesti vetřelců přímo do krve?

Jak si mohou být jisti imunologové, že je očkování bezpečné, že nespustí alergické reakce, že nepodpoří nežádoucí projevy chování a vnímání  (dys-) u dětí?

Studie jsou testovány na omezeném výběrovém vzorku, v omezeném čase.

Realita je ale zřejmá. Narůstají alergie, dysfunční projevy chování. Zdraví dětí se rozhodně nezlepšuje.

Důvod je samozřejmě složitější: stres, strava, smog, výchova, genetické dispozice, nezdravý způsob života, málo pohybu…

Dnešní očkování kombinovanými vakcínami ale vnímám jako jeden z možných velkých vlivů na nezdravé projevy lidského organismu.

 

Čeho se pořád tolik bojíme?

 

Svoboda v očkování by mnohé vyřešila. Těm, kteří mají strach z všech těch nemocí, ať očkují. Ti, kteří se na tuto problematiku dívají jinak, ať neočkují.

Proočkovanost populace je stejně velmi diskutabilní. Migrace, proočkovanost dospělých, samotná účinnost vakcín (např. hromadný návrat příušnic i u proočkovaných skupin), faktory, které mluví jasně. Nelze přece nikdy zajistit 100% proočkovanost.

Skutečně je nižší procento proočkovanosti rizikem návratu chorob? Tak proč u většiny očkovaných nemocí jejich výskyt samovolně v době stabilizace po válečných útrapách s návratem zdravého životního stylu, hygienických standardů, rytmu, samovolně přirozeně klesal? Je možno tvrdit, že bez očkování by pokles výskytu nepokračoval?

Více v článku Kateřiny Bartošové na iDnes. Zde najdete odkaz na grafy SZÚ Dopady pravidleného očkování v ČR z 31.3.2010. Ty jsou vytrženy z dlouhodobého kontextu válečných a těsně poválečných let, což můžete porovnat s grafy v článku iDnes, které mapují vývoj výskytu nemocí od začátku 20. století. Navíc u zavedení očkování Hepatitidy není v grafech SZÚ vyznačeno zavedení povinného očkování, což bylo v roce 2001 u 12-tiletých a 2007 v rámci Hexy u tříměsíčních miminek- v okamžiku, kdy byla nemoc na dlouhodobém ústupu! A u Polia bylo plošné očkování zařazeno v roce 1958 (také v grafu neuvedeno), u Tetanu je celý graf vytržen z kontextu, protože před začátkem očkování byl dlouhodobý pokles výskytu.

Nepopírám, že po očkování v grafech nastává zdání téměř nulového výskytu nemoci. Ptám se ale: Za jakou cenu? Skutečně se musíme bát prodělat běžné dětské nemoci? Skutečně se kvůli nulové úmrtnosti u rizikových skupin budeme dopouštět hromadné akci povinného očkování? Je vymýcení nemocí zárukou zdraví? Je skutečně nutné a žádoucí vymýtit všechny nemoci a možná je nahradit civilizačními chorobami, které kdo ví, zda nemohou souviset se zmatky v imunitě způsobenými novodobými očkovacími vakcínami a výše zmíněnými nezdravými faktory… (Navíc vnímám nemoc jako řeč našeho těla, že je něco v nepořádku. Je mi blízká psychosomatika.)

Volám po svobodě: Kdo má strach, ať očkuje. Apeluji na svobodnou volbu, nelíbí se mi hromadná manipulace strachem a trestem.

Vnímám, že by bylo lepší investovat finance do jiné oblasti, cílit prevenci na zdravý životní styl- více pohybu, správnou volbu zdravých potravin, hygienického zázemí i pro sociálně slabší skupiny…

Hromadné očkování je všelék? Docílíme tím většího zdraví? Je tato cesta pravdivá? Jste si jisti?

Já NE. Naopak.

Pokud se mnou někdo manipuluje, podsouvá zdání bezpečnosti, zakrývá fakta o nežádoucích účincích, tlačí i na lékaře… Např. dokument Očkovaná děvčata z Dánska mluví za vše…

Pokud Vás zajímají argumety druhé strany, pročtěte si např. Otázky a odpovědi  České vakcinologické společnosti, na vakcinace.eu, kde objasňují okruhy zde nastíněné, článek je zakázáno bez souhlasu publikovat, vyhledejte proto samostatně.

Zapátrejte ve svém okolí, jaké mají maminky zkušenosti s očkováním. Zamyslete se kriticky nad zkušenostmi u svých dětí. Zajímavé osobní příběhy lze najít i zde.

Vyhodnoťte tyto informace a závěr si udělejte sami. Jsme svobodné bytosti. Manipulace strachem může být patrná na obou stranách (strach z nemocí x strach z nežádoucích účinků), největší váhu má pro mne studium důvěryhodných podkladů, dále vlastní zkušenost a „zdravý selský rozum“, který ale u vědecké společnosti pravděpodobně neobstojí ;-), který mi říká, že v očkovací politice státu lze najít řadu nesrovnalostí a nelogických argumentů.

Tato problematika je velmi ožehavá, původně jsem se nechtěla  k této problematice veřejně vyjadřovat, protože jsem se cítila svázána moji učitelkou rolí. Ve škole ohledně mého postoje ohledně očkování k dětem nepromlouvám. Volba, jak přistupovat k očkování, je v rukou rodičů a pediatrů…

Když jsem přehodnotila svůj životní přístup ke zdraví a rozhodovala se v otázce očkování u svých dětí, pocítila jsem velkou sílu a vnitřní jistotu, že jdu správně. Rozhodla jsem se tedy se svým příběhem podělit i s Vámi, nechť jsou Vám moje slova ku prospěchu a užitku.

Možná si ujasníte, že to vnímáte jinak, možná se na tuto problematiku díváte stejně, jako já, možná se zastavíte a zamyslíte, zaujmou Vás některé zmíněné úhly pohledu.

Začnete klást otázky a hledat k nim odpovědi.

To je mým cílem.

Staňme se aktivními hledači pravdivých odpovědí. Nespokojujme se pouze s pravdou, která je nám hromadně předkládána. Každou teorii se snažme porovnat s praxí, s vlastními zkušenostmi, vyvozujme závěry vycházející z naší každodennosti.

Toto je moje životní zkušenost, s kterou bych se s Vámi v respektu podělila. A Vás žádám také o respekt. Není mým cílem na nikoho útočit, ani obviňovat, pouze sdílet mé osobní postřehy.

Učíme se polečně. Každý den, po celý život. Ať naše učební lekce vedou k pravdě, lásce a moudrosti.

Děkuji.

 

Žádost o ochranu základních práv a svobod rodičů a jejich dětí v ČR

 

Já, Jana Tlapová, Mgr., Vás jako svého zastupitele při moci zákonodárné v ČR žádám, abyste při schvalování návrhu novely zákona č.258/2000 Sb., přihlédli k těmto připomínkám, které souvisejí hlavně se základními právy občanů dle Listiny práv a svobod každého občana našeho státu.

Vážím si toho, že žiji v demokratické společnosti, ale v otázce povinné očkovací politiky se domnívám, že již dávno o demokratickou svobodnou volbu nejde. Podotýkám, že pokud bych měla jakékoliv pochybnosti, že svoboda ve volbě očkovat/ neočkovat může ohrozit veřejné zdraví, vůbec bych Vám nepsala.

Jsem matkou tří dětí, z nichž nejstaršímu bude 17 let, ale o očkovací problematiku jsem se začala zabývat teprve nedávno (cca 4 roky). Do té doby jsem bezvýhradně důvěřovala systému a odborníkům.

 

Své první 2 děti jsem bez jakýchkoliv pochybností nechala očkovat na vše povinné. Přišla pozvánka, vzala jsem dítě, dostavila se, často ani nevěděla, proti čemu je dítě očkováno- natolik jsem důvěřovala systému a odbornosti imunologů a lékařů… Vždyť nás ve škole učili, jak je očkování přínosné zdraví, jak už nemusíme bojovat se smrtelnými nemocemi. Stačí oslabený virus vpravit do těla, nemoc tělu neuškodí, ale naše tělo si zapamatuje, jak proti ní bojovat, a pokud tělo později napadne skutečná nemoc, hravě si s ní naše imunita poradí. To dávalo logiku…

 

Před sedmi lety přišla i má osobnostní změna. Začínala jsem si uvědomovat souvislosti svého života, začala se jinak dívat na sebe, ostatní i na své zdraví. Rozhodla jsem se být více odpovědná za zdraví své i svých dětí. A tato cesta mě zavedla i ke kritickému pohledu na očkovací problematiku. Začala jsem se více ptát a více hledat odpovědi- na obou stranách- příznivců i odpůrců očkování.

Zpočátku to byla velmi těžká a časově náročná práce. Informací je možno dohledat velmi mnoho. Pokud se chvíli pohybujete na stránkách příznivců očkování, po chvíli máte pocit jednoznačného přijetí očkování a jeho pozitiv, pokud čtete na stránkách odpůrců, po chvíli máte jasno, že něco v očkování je v nepořádku…

Pročítala jsem stránky příznivců i odpůrců očkování a snažila se najít společnou cestu- vždyť jde přece oběma stranám o stejné- o zdraví… Dokonce jsem psala dopisy se žádostmi o setkání příznivců a odpůrců očkování na různé instituce- Ministerstvo zdravotnictví, ČT… Dopis se nesetkal s velkou odezvou, během dvou let se žádné setkání v duchu respektující komunikace, které by se snažilo najít schůdnou cestu pro obě strany, nesešlo…

 

Poprvé jsem zapochybovala o nezbytnosti očkování, při studiu materiálu zaslaného stranou příznivců- viděla jsem grafy nemocí SZÚ (zasílám v příloze) s vyznačenými počátky očkování, které v drtivé většině začínaly v momentech, kdy už nemoc byla dlouhodobě na ústupu. U některých grafů začátek uveden nebyl (např. hepatitida typu B), což mi trošku přišlo i jako záměr, protože to skutečně považuji za neobhajitelné rozhodnutí. Pokud znáte kompetentního imunologa, který má vědecky doložené zdůvodnění (nebo stačí jakékoliv rozumné zdůvodnění), proč byla tato nemoc přidána do vakcíny pro dvouměsíční mimina, tak bych si ho ráda vyslechla.
A právě nabalováním dalších nemocí nevhodně zařazených do očkovacího kalendáře jsem začala přehodnocovat můj pohled.

Při studiu nebezpečných nemocí a jejich průběhu (např. uznávaná odbornice na nebezpečné nemoci Dobsonová v knize „Nemoci“- nepopírá samotné očkování, ale konstatuje, že např. spalničky začaly mizet ještě před zavedením plošného očkování a příčinu vidí hlavně ve zlepšené hygieně a lepších životních podmínkách) a s přihlédnutím na  dnešní možnosti ve světě 21. století (diagnostické metody, způsoby léčení, život lidí…) jsem stále více přemýšlela nad otázkou, zda je opravdu nutné i dnešním světě povinně očkovat na tolik nemocí…

Chápu nesmiřitelnost obou táborů, není jednoduché se v této problematice orientovat, ale čím více jsem studovala různé informace, tím zřetelněji jsem viděla zcela jasné nesrovnalosti v očkovací politice státu, které nedokázal žádný z odborníků smysluplně obhájit. A to je (již zmiňované):

1/ Zařazení očkování proti hepatititě typu B v roce 2007! k dalším pěti nemocem do Hexa vaxíny pro dvouměsíční miminka. Tato nemoc je riziková pro mnohem starší děti (přenáší se sekrety- krví, slinami, pohlavním stykem)- proč jsou tedy očkovány děti již ve dvou měsících? Navíc zařazení hepatitiy B nebylo SZÚ doporučeno, a přesto se tato očkovací látka plošně přidala do povinného očkovacího kalendáře. V době, kdy nebyl zaznamenán žádný nárůst nemoci, ba naopak byla nemoc na trvalém ústupu…

2/ Podobně nesmyslné zařazení očkování proti zarděnkám- běžná dětská nemoc, většinou bez komplikací, jejíž proděláním děti získávají přirozenou imunitu až do konce života. Rizikovou je u těhotných žen, které nejsou imunní vůči této nemoci, protože je velmi velké riziko poškození plodu. Proti této nemoci se začaly očkovat dívky v roce 1982 u dvanáctiletých séronegativních děvčat, které neměly protilátky. V té době dívky rodily brzy, zdá se to jako rozumné rozhodnutí. V roce 1984 se už očkovaly všechny jedenáctileté dívky, ať už byly imunnní, či ne. A v roce 1985 bylo očkování rozšířeno i na všechny chlapce, ale už v batolecím věku. A toto schéma- tzn. očkování trojvakcínou MMR (zarděnky, příušnice, spalničky) doporučené pro obě pohlaví od 15. měsíce je v našem očkovacím kalendáři stále!
Dětem je tak znemožněno prodělat nemoc v dětském věku přirozenou cestou, a získat tak celoživotní imunitu, zvlášť potřebnou v dnešní době, kdy věk rodiček se zvyšuje. Je tedy nutné neustále proočkovávat, aby byla žena chráněna i ve čtyřiceti! A proč se očkují i malí chlapci? Logičtější varianta by byla nechat nemoc přirozeně proběhnout v dětském věku a teprve v aktuálním věku hledat řešení v očkování děvčat, která nemoc přirozeně neprodělala…

http://www.vitalia.cz/clanky/k-ockovani-proti-zardenkam-aneb-ani-tohle-jeste-nestaci/

3/ Zařazení očkování proti tetanu celoplošně povinně jako nemoci ohrožující veřejné zdraví. Tetanus totiž neohrožuje veřejné zdraví svou nakažlivostí.

Podobně smýšlí i soudkyně ÚS, která jako jediná sepsala odlišné stanovisko k nálezu  Pl. ÚS 19/14 ÚS ze dne 23. 2. 2015  http://www.slobodavockovani.sk/news/odlisne-stanovisko-soudkyne-kateriny-simackove-k-vyroku-i-oduvodneni-nalezu-ustavniho-soudu-ceske-republiky-sp-zn-pl-us-19-14/ –  (Její stanovisko k zavedení hepatitidy typu B do povinného očkovacího kalendáře je uveden v odstavci 25-26, o tetanu pojednává další odstavec 27.)

A velmi mne znepokojuje očkovací politika státu založená na strachu, sankcích a nesmyslných opatřeních (nepřijetí plně naočkovaného dítěte do MŠ- pokud nemá oslabenou imunitu a očkování by pro něj bylo rizikové, to pak do školky i nenaočkované může). A plánovaná novela zpřísňující postihy pro lékaře, kteří by neočkovali, pro děti, které by nesměly být umístěny ani v dětských koutcích, či hlídané chůvami, je pro mne zcela nepřijatelná.

Tlak na lékaře sílí. ČLK považuje zpochybňování přínosu očkování ze strany lékařů za postup „non-lege artis“, tedy za postup v rozporu s nejvyšším dosaženým vědeckým poznáním. Lékař, který zpochybňuje přínos očkování nebo dokonce odmítá provádět očkování, tak porušuje nejenom Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (§ 4, odst. 5), ale také Etický kodex ČLK (§ 2 odst. 1) a Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (článek 4). ČLK varuje veřejnost před rizikem návratu některých chorob v případě, že bude docházet k odmítání povinného očkování.

Lékař, který zpochybňuje očkování, porušuje i Etický kodex… a co lékař a veřejnost, kteří věří v očkování, ale zpochybňují očkovací kalendář, kombinované vakcíny, jejich načasování a politiku založenou na strachu, sankcích, podhlášenosti ignorující velmi závažné zdravotní komplikace… také zpochybňuje Etický kodex?

Dává Vám to smysl? Má-li lékař jiný názor- např. na zařazení zarděněk, hepatitidu B apod. v očkovacím kalendáři, nemá možnost ho svobodně vyjádřit, protože mu hrozí ČLK… Moje nedůvěra v lékaře a jeho nezaujatém pohledu a postoji ČLK se prohlubuje…

Ve veřejném rozhovoru se zase bývalý předseda pediatrické společnosti pan doktor Janda rozčiluje, jak moc nezodpovědní a výrazně nekompetentní s porovnání s ostatními rodiči Evropy jsme my, čeští rodiče. Jak k tomuto závěru došel? Alkohol, drogy v naší zemi… Další z názorů, který pan doktor Janda zmínil a se kterým nesouhlasím, je ten, že Světová zdravotnická organizace doporučuje očkovat i děti s mírnou teplotou a rýmou… To ale nezapadá do logiky očkování, kdy imunita malého dítěte by měla být zcela zdráva, pokud má bezpečně získat imunitní reakci na více nemocí najednou… http://video.aktualne.cz/dvtv/pokuty-kvuli-neockovani-a-ma-byt-povinne-duel-dvtv/r~e3e416609cd911e4a10c0025900fea04/?utm_source=google&utm_medium=cpc&gclid=CPT8x4-338MCFWfItAodmwMAVg  Zdá se, že očkovací politika i na nejvyšších místech je rozporupná…

Chápu starší lidi, kteří zažili, že na dnes téměř neznámou nemoc, proti které se dnes očkuje, zemřeli jejich známí, že jsou znepokojeni zbrojením proti očkování, protože jsou přesvědčeni, že očkování nás uchránilo před opakováním se podobných úmrtí. Jejich zkušenost byla pro ně rozhodující v jejich názoru věřit očkování.

Chápu dnešní rodiče, kterým děti po očkování ochrnuly, či měly vážné komplikace, že očkování nedůvěřují a odmítají ho. Získali zkušenost, která byla pro ně jasným důkazem, že očkování není zcela bezpečné.

Dříve se lidé postupně nechávali očkovat na různé nemoci, podle toho, jak se vyvíjely vakcíny a situace s nemocemi (i když z grafů většiny nemocí v porovnání se začátkem povinného očkování je zcela jasně vidět, že většina nemocí už byla v roce zahájení celoplošného očkování na ústupu).

Dnes se očkují malé dvouměsíční děti (a donedávna ještě 5 denní děti na TBC) na ŠEST nemocí najednou!!! Zprávy z provakcinačních zdrojů jsou jednoznačné. Kombinované vakcíny jsou bezpečné. Zprávy od mnohých rodičů jsou jasné: děti měly po očkování vážné komplikace.

Poznala jsem maminku, jejíž dítě týden po očkování Hexou skoro ochrnulo- „hadrová panenka“. Doktorka odmítla zapsat a nahlásit souvislost. Maminka svou péčí dítěti pomohla- v roce začalo lézt, v roce a půl chodit. Nyní je maminka nucena k doočkování a tuto variantu zvažuje, protože kontraindikaci paní doktorka neuznala a dítě by nepřijali do MŠ.
Konkrétní příběh z mnoha. Kolik podobných příběhů s dlouhodobějšími projevy neznáme?

http://www.rozalio.cz/index.php/vase-pribehy-a-uvahy

 

Závěr

 

Nedůvěřuji očkovací politice státu a rozhodnutí ÚS, který neshledal žádné pochybení, mě v tomto názoru jen utvrzuje. Jako laik- rodič, hledající dostupné informace, jsem dozpěla k názoru, že v povinném očkovacím kalendáři jsou již zmiňované minimálně tři neobhajitelně zařazené nemoci: zarděnky- plošně doporučovány u 15. měsíčních dětí, hepatitida typu b, přidaná v roce 2007 do hexavakcíny, ačkoliv nemoc vykazovala trvalý pokles a zařazení nebylo doporučeno SZÚ a malé děti nejsou rizikovou skupinou, a tetanus jako sice rizikové onemocnění, ale neohrožující veřejné zdraví svou nakažlivostí…

Nesouhlasím s pokusy zařazení formulace do pozměňovacího návrhu ohledně očkování, která by umožňovala očkovat i bez souhlasu rodičů v zájmu zachování veřejného zdraví. Viz. http://www.rozalio.cz/index.php/o-ockovani/v-mediich/732-zuzana-candigliota-kdo-stoji-za-navrhem-ockovani-bez-souhlasu

Nesouhlasím s nepřijímáním nenaočkovaných dětí do školky.

Požaduji svobodu. Ta zaručí možnost očkování těm, kteří mu bezvýhradně důvěřují. Naočkovaní, pokud je samotná myšlenka očkování správná, přece nemusí mít strach. Proočkovanost starší populace na nemoci z povinného očkovacího kalendáře je přece také malá, imunitu už pravděpodobně ztratili, přesto dospělým nikdo nezakazuje se stýkat s dětmi, aby je náhodou nenakazili, když už nejsou imunní.
Zato nenaočkované děti nesmějí do školek… Nelogické. Navíc se všechny děti- ať naočkované, či nenaočkvané sejdou v šesti letech na ZŠ při absolvování povinné školní docházky. Zde už sankce hrozící nepřijetím nejsou.

Vnímám jako protiprávní izolovat nenaočkované děti z rozhodnutí rodičů z dětských kolektivů MŠ, z dětských táborů a jiných hromadných zařízení. Proočkovanost pedagogů, rodičů a prarodičů se také nekontroluje, tak proč tolik strachu.

Nežijeme v izolovaném světě, takže ani 100% proočkovanost by nezaručila, že nemoc nepropukne. Očkování není 100% účinné, navíc nikdo nedokáže z dlouhodobého hlediska zmapovat a provést studie o nežádoucích účincích kombinovaných vakcín. Všude se uvádí, že nežádoucí účinky jsou minimální. Proč je tedy tolik tragických osobních zkušeností rodičů? Ohledně nahlašování NÚ  se shodují zástupci obou stran, že nedokáže pojmout všechny NÚ, že v temto zdroji je zde silná podhlášenost.

Studium s očkovanými a nenaočkovanými dětmi se většinou provádí v obou skupinách s adjuvans- v jedné skupině s očkovacími látkami, v druhé ne. Pokud si přečtete např. článek MUDr. Vavrečky http://www.vitalia.cz/clanky/hlinik-a-vakcinacni-adjuvans-kriticke-tema-pro-obhajobu-ockovani/ , který shrnuje, jakým způsobem funguje novodobé očkování, tak je jasné, že nikdo nedokáže přesně říci, kam se vytratí adjuvans, přídavné nebezpečné látky, která mohou provokovat organismus k imunitní reakci. A pokud adjuvans sám může způsobovat NÚ, pak srovnávací studie nemají výpovědní hodnotu.

Vnímám jako protiprávní i vynucovat povinné očkování státem, když povinná očkovací politika ve většině zemí Evropy v takovém rozsahu a s takovými sankcemi jako u nás není. Žijeme přece v demokratickém státu, volbou neočkovat neohrožují rodiče veřejné zdraví, pokud očkování skutečně funguje. Začněme se konečně chovat jako demokraticky smýšlející lidé. Svoboda s sebou zajisté nese i odpovědnost, tak proč odpovědnost za zdraví dětí nenechat jejich rodičům. Stát nařizuje povinné očkování, ale nebere v úvahu případné nežádoucí účinky, a ani navrhované odškodnění nemůže rodičům zajistit zdraví dětí, pokud v očkování v současném rozsahu nemají důvěru…

Nesouhlasím s očkovací politikou státu a jeho sankcích založených na strachu.

Rozhodnutí nepřijímat nenaočkované děti z důvodu volby rodičů do MŠ, považuji za rozhodnutí porušující Listinu základních práv a svobod.

Požaduji svobodu, volbu v očkování svém i našich dětí a plnou rodičovskou zodpovědnost za zdraví svých dětí.

 

Děkuji za pozornost.

Jana Tlapová, Mgr.

 

Přikládám další podklady pro studium, pokud Vás můj postoj oslovil:

http://www.vitalia.cz/autori/jan-vavrecka/

http://www.slobodavockovani.sk/

http://www.rozalio.cz/

http://ferovanemocnice.cz/pravni-poradna/ockovani-27/

http://rozkvet.cz/texty/zpravodajrozkvet032014.htm

http://www.vitalia.cz/…/co-se-deje-kolem-povinneho…/

 

https://www.youtube.com/watch?list=PL7ugxgSpIwyIvMhi3ESAAws8dyj3hMakb&v=YcHEHYwrSCA

Mgr. Jana Tlapová
Jsem neobyčejně obyčejná žena. Vyjímečný originál. Jako každý z Vás. ;-) Rozhodla jsem se stát tvůrcem svého života v respektu s plánem vesmírné režie. UČÍME SE SPOLEČNĚ. Každý den. Po celý život. Moji největší učitelé jsou mí nejbližší. >> Vytvářím svobodný zodpovědný prostor pro inspiraci a učení dětí a dospělých. Vymýšlím básničky, rozmanité pohádky >> a učební materiály: NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÉ SEŠITY>> Zajímá Vás více? Budeme se navzájem inspirovat svými osobními příběhy a zkušenostmi? Připojíte se? Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře
  • E-BOOK TŘI RADY NA POHODOVÉ PRVOPOČÁTEČNÍ ČTENÍ A PSANÍ

    Zásady správného psaní. Praktická příručka pro děti právě objevující tajemství psaní, malování, písmenek a pro jejich rodiče, učitele a další průvodce na této cestě.

  • Milujete pohádky? Rádi vyprávíte dětem nové, neotřelé příběhy? A co třeba POHÁDKA O ZDRAVÍ?

    Stáhněte si zDARma interaktivní POHÁDKU O ZLATÉM VAJÍČKU s originálními ilustracemi ve dvou variantách pro chlapeckého a dívčího hlavního hrdinu.

  • Zajímá Vás JAK JEDNODUŠE ROZVÍJET TVOŘIVOST, NÁPADITOST A ORIGINALITU NAŠI I DĚTÍ A UŽÍVAT SI ŽIVOT ?

    Stáhněte si e-BOOK ZDARMA a inspirujte se naší životní cestou, sdílením matky tří dětí JAK ZVLÁDAT HRAVĚ PĚTIČLENNOU RODINU A NEZBLÁZNIT SE Z TOHO...

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky