Můj první…

MŮJ PRVNÍ…

První dojem; první krůčky, jízda na kole, v autě; první den ve škole, v novém zaměstnání; první rande, polibek, milování; první odchod z domova, večeře v novém bydlení; první těhotenství, porod, pohled na novorozeně, přisátí miminka k prsu; první transformační prožitek…; ale i první hádka, bouračka, úraz, prožitá smrt blízké osoby…

Na první okamžiky většinou nezapomeneme…

Vryjí se nám do paměti…

Mohou pak pohánět náš život tím, že jejich vybavením si zopakujeme naše vize, směřování, priority…, nebo nás mohou brzdit, pokud je nepřijmeme, potlačíme, zasuneme do podvědomí, nebo alespoň „upravíme“, přikrášlíme do přijatelné podoby tak, aby nás ta prožitá zkušenost co nejméně bolela…

Vytváříme si klíčové vzpomínky, takové ostrovy naší osobnosti, jak je nádherně znázorněno v filmu pro děti „V hlavě“. (Doporučuji zhlédnout, je skvělý, zážitek pro celou rodinu …)

I já jsem si prožila své „Mé první…“ a právě aktuální je MÉ PRVNÍ spuštění BLOGU, můj první článek na tomto ostrově pro mne zcela neprobádaném…

Právě se cítím báječně, raduji se z postupných krůčků mého nového děťátka, moje pětičlenná rodina se rozrostala o další kousek…

Cesta ke zhmotnění snu ale nebyla jednoduchá…

Potřebovala jsem nejprve získat mnoho informací, poznatků, prožít si své emoce v hledání nového životního směřování, rozhodnout se a vše uvést v praxi, zhmotnit v tomto prvním krůčku, porodit ;-)…

A také přetransformovat své vnitřní strachy, obavy, nejistoty, omezení v hlavě… na chuť a radost z tvoření…

Pokud Vás zajímá, jak se mi to podařilo, plánuji o tom všem postupně psát více.

Nečekejte ale žádné univerzální návody, které Vám zajistí šťastný a spokojený život; ani pomůcky, které vyřeší za Vás všechny problémy a potíže; ani moudra, která zodpoví všechny otázky…

Mohu nabídnout jen sdílení vlastních zkušeností, mé životní cesty. Mohu poradit, budu-li požádána o radu. Mohu Vám nabídnout rozmanité originální učební pomůcky, materiály, pracovní listy pro Vaše děti, pokud se rozhodnete učit jinak.

Také Vám mohu zprostředkovat i různé úhly pohledu mých nejbližších, mé rodiny:

mého muže Jardy: odpovědného, láskyplného, takového novodobého „Ferdy mravence“, práce všeho druhu, muže činu, praktického, věrného, spolehlivého s životním heslem: „Neslibuj víc, než můžeš splnit, a splň víc, než jsi slíbil.“ Muže, s kterým mě život stále baví a překvapuje. Jsem vděčna, že se naše cesty setkaly a spolu se poznáváme už 25 let, i když někdy jeho jazyku nerozumím a on mému, ženskému, cyklickému… (Alespoň to není nuda… ) Muže, s kterým jsme stvořili naše úžasné děti, naše největší učitele, věrná a pravdivá zrcadla našeho  žití a bytí:

syna Petra (*2000): vědátora, pubescenta, počítačového příznivce, jehož heslo je: „Věda časem vysvětlí vše.“ Jako prvorozený si zvolil cestu nejméně vyšlapanou a nejtěžší: na něm jsme jako rodiče získávali první lekce v neznámé rodičovské roli, dělali mnoho chyb a získávali cenné zkušenosti.

dceru Gabrielu (*2005): kreativní, tvořivou, všestranně umělecky nadanou (v 1,5 letech zpívala intonačně čistě písně i se slovy), s heslem: „Jít za svým snem, být stále tvořivá a užívat si života.“ Je skutečně mistrem v užívání si života a mistrovsky dokáže vytvořit i nepořádek v bytě- naše velká učební lekce, zatím nezvládnutá…

syna Lukáše (*2011): andílka s čertíkem v těle, prostorového tvůrce, mechanika a všestranného pomocníka, který si vybral narodit se matce, která už se na mnoho věcí dívala jinak, měla i dostatek zkušeností z předchozích lekcí; takže si užíval nošení v šátku, bezplenkovou metodu, nevýchovnou komunikaci, odrostlejších sourozenců a veškerých dalších výhod i nevýhod třetího dítěte v pořadí… Je velmi samostatný a zodpovědný. Dlouho ke komunikaci nepoužíval slov, mluvit začal až v 3,5 letech. Umí všechna písmenka, jen ještě potřebuje doladit výslovnost některých hlásek. Jeho nejoblíbenější záliba v současnosti je malování raket, čtení o sopkách a nejčastěji říká větu: „Mami, mám Tě r(l)ád.“

To jsou moji nejbližší. Lidé, které bezvýhradně miluji. Patří do mého každodenního života, proto doprovázejí i můj blog, v němž bych ráda sdílela i naši rodinnou cestu a poznání. Náš každodenní společný život.

Nabízím Vám zde svobodný prostor plný inspirace a jiných úhlů pohledu. Jeden z nich může být i ten Váš… I Vy se můžete aktivně podílet na této společné cestě. Můžete se nechat inspirovat, tvořit s námi, nechat si poradit, poradit druhým, komentovat, sdílet, investovat do sebe i druhých, být aktivní, tvořit si svůj život, nacházet odpovědi na rozmanité otázky- stávat se odpovědnějšími za vše, co se děje…

Pokud se rozhodneme si vzájemně naslouchat a respektovat se, můžeme se začít dívat rozmanitými směry mnoha očima, jinými úhly, a tak se vzájemně obohacovat, rozvíjet a UČIT SE SPOLEČNĚ.

Co Vy na to?
Oslovil Vás můj první článek? Máte chuť reagovat?

Díky, že se tady a teď s Vámi mohu podělit o moje první dojmy… A možná přijde i Váš první komentář na můj první blogový článek…

(Kdo bude PRVNÍ? Budete to právě VY?)

Těším se na Vaši reakci, na naše vzájemné učení, na naši spolupráci…

Děkuji, že jste se rozhodli být tady a teď spolu se mnou.

Těším se na Vás…

Jana a její Tlapky