7.12.- svátek slaví Ambrož, Benjamín

Nastal čas na další vypravování. Než se pustíte do čtení dalšího příběhu, nakreslete prosím obrázek vycházejícího ze včerejšího vypravování. Co se včera stalo? Zrekapitulujte příběh. Vzpomněli jste si na všechny detaily? Napadají Vás další otázky a odpovědi vztahující se k obrazům minulého dne? Pokud chcete, zapište si další poznámky a postřehy…

svatý MIKULÁŠ

„Mikuláš, ten dary dává,

v proměně chyb na ctnost se člověk lepším stává.“

Máte za sebou den plný prožitků a zážitků. Prožili jste něco, co se dotýká včerejšího příběhu? Dotkla se témata včerejšího příběhu Vašeho dnešního prožívání? Co jste měli k jídlu? Řekli jste si průpověď před jídlem? Potkali jste někde Mikuláše, nebo jste si na něj vzpomněli? Umíte se naladit na pocit vděčnosti a uvědomovat si drobné dary každodennosti? Budete se snažit praktikovat rytmus dne s ranním pozdravem, modlitbou před jídlem a rekapitulací před spaním? Napadají Vás nějaké další otázky? Pokud ano, zapište si je a popovídejte si o nich.

Až dokreslíte obrázek, pohodlně se posaďte, zapalte si svíčku a řekněte si úvodní básničku Adventního putování. 

ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ těchto dětí a dospělých průvodců

………………………………………………………………………………………….

Dnem za dnem, krok za krokem, putují …………………………..

světem- věčným věkem- s radostným poskokem.

Na dalekou pouť se vydají, mnoho zažijí,

v poznání dozrají, tajemství prožijí…

V tento magický adventní čas

budou putovat každý den zas a zas.

Kam je cesta zavede?

Kdopak je povede?

Co objeví?

Co zůstane skryto?

Každý dostane, co zaslouží,

není nám to líto.

Světlo na obzoru udává směr,

vše, co prožijí, dá nový rozměr,

rozšíří barevnější obzory,

pohledy na tvory (i potvory)…

Nechť je společně strávený čas

propojen nitkami lásky v souznění zas a zas,

když tvoříme pohodu v nitru,

snad včas, v ten pokojný adventní čas.

Nechť tato kniha padajících listů předvánočních dnů

uchová voňavou vzpomínku laskavých snů

a vše, co vznikne v lásce objevného putování,

stane se realitou, nebude to zdání…

Boží láska je tu s námi bez přestání

a všechny nás chrání…

♥ S láskou Jana Tlapová autorka tohoto Adventního putování

Máte-li chuť, můžete si i společně zazpívat nějakou oblíbenou koledu, nebo se Vám zalíbila „Byla cesta, byla ušlapaná“…?

Těšíte se na další pokračování příběhu? Už Vám ho nesu… Přišel čas odstřihnutí dalšího dílečku adventního kalendáře a odhalení nového obrázku.

7.12.- sedmý adventní den- svátek slaví Ambrož, Benjamín

Cesta vedla podél obilného pole. Vítr něžně čechral obilné klasy a pohrával si se zlatými vlasy. Byl čas sklizně, obilí bylo zralé. Hospodář se právě chystal s kosami a srpy sklízet úrodu. Nástrojů měl dostatek, byl však na to sám, čeládka onemocněla a žena se doma starala o kupu dětí a dobytek.

Když sedlák uviděl blížící se poutníky, zaradoval se. Třeba přichází pomoc! Jeho myšlenky radosti se potvrdily.

„Dobrý den!“ zvolali…………………………………………………………….. „Nechcete pomoct?“

„Dejž Pán Bůh,“ odvětil statkář. „Rád přijímám Vaši nabídku!“

A už rozdával kosy, srpy a pokyny a ukazoval, jak se s nástroji zachází: „Ty jdi sem a ty jdi tam, takhle to chytni… Opatrně, ať kosu nezničíš!“

Po počátečních neobratných pokusech se všichni naučili nástroje ovládat a z obilí dělali svazečky snopů a stavěli panáka. Práce jim šla dobře od ruky, i protože si pomáhali zpěvem. Za pár hodin měli sklizeno. Uf, to byla práce!

Tím to ale neskončilo.

Se sedlákem obilí naložili na povoz a dovezli ho do stodoly. Tady na ně čekaly cepy na mlácení.

„Jak se s nimi pracuje?“ ptali se…………………………………………………………..

„Abychom se vzájemně nepomlátili, naučíme se popěvky- na každou slabiku půjde dolů jeden cep a další postupně za ním. Když se v kruhu všichni vystřídáme, začneme zase od znova. Je Vám to jasné?“

Všichni pokývali hlavami a byli zvědavi na popěvky.

„Budou-li 2, nebo 4 mlatci, říká se:

Snop na patře, shoď ho, bratře, shoď ho dolů na stodolu. My dva klepem rány cepem.

Nebo: Milej s milou řežou s pilou, táta s mámou děti vedou, dědek s bábou peří derou.

Pro 3 a 6 mlatců je tento popěvek:

Dej mouky na vdolky pro naše pacholky. Přijela mlynářka ve zlatém kočáře, ptala se na faře u pana faráře, jestli by nenašel nějaké modlení, aby muž tancoval podle ní, podle ní.

Nebo: Dej pozor a koukej, jak jdou cepy, bouchej. Šestou ránu dávej, nic s ní neodkládej!

5 lidí říká toto: Pátej vomítá, koště jen lítá.“

„Můžeme si to nejprve vyzkoušet bez cepů?“ ptali se……………………………………………………..

„Rozhodně!“ souhlasil sedlák. „Stoupněte si do kruhu a společně říkejte básničku podle počtu, kolik vás je a dupejte nejprve pravou nohou postupně na slabiku, až na vás přijde řada.“

Všichni si to vyzkoušeli. (Můžete dupání vyzkoušet i Vy doma.)

„Potom zase zůstaňte v kruhu a propojte se dlaněmi směřující vzhůru. Pravá dlaň bude nahoře, levá dole: vložte si dlaně do dlaní, pravá ruka je nahoře u souseda napravo, levá vespod dlaně souseda nalevo. A pak v rytmu básničky předávejte plesknutí dál. Jakmile plesknete souseda vlevo, Vaše pravá dlaň se vrátí a sousedova dlaň předává impuls dál nalevo další dlani. A tak pořád dokola.“

Všichni to zkusili. (Můžete provést i Vy doma.) Zpočátku dělali chyby, ale postupně zrychlovali, byli si stále více jistější, tempo bylo hbité a činnost se jim moc líbila. Dokonce proměňovali počty v kruhu, aby mohli vyzkoušet co nejvíce veršů.

Teď ale přišel čas na to nejtěžší: mlácení s cepy. Vzali cepy do rukou, dohodli se na říkance, zhluboka se nadechli a začali postupně, jeden za druhým, mlátit do obilí.

Jen Marie se omluvila, pod srdcem nosila nový život a nechtěla mu způsobit cepy otřesy. Šla pomoci sedlákově ženě v domácnosti.

A světe, div se! Práce jim šla lehce od ruky, cepy se ani jednou nezasekly, trénink s nohama a dlaněmi se vyplatil.

Zrno bylo vymláceno, zbývalo jen vyfoukat plevy, zrna uložit do pytlů a odebrat část k semletí.

Mlýnek byl mohutný a točit klikou chtěl vyzkoušet každý. Dole padala semletá mouka, z které pekli v peci chléb, nebo sladké buchty. Vzali čerstvě semletou mouku do statkářova domu. Selka zrovna kojila nejmladšího syna, který blaženě usnul. Mohla ho tedy dát do postýlky a věnovat se vzácné návštěvě.

„Děkuji Vám, milí pomocníci. Copak bychom si bez Vás počali.“ poděkovala jim. „Zadělám těsto a upeču Vám na další cestu jako poděkování sladké buchty. A pokud budete chtít u nás přespat, máte dveře otevřené.“

A jak řekla, tak se stalo. Poutníci přespali u sedláka, pojedli skvělé buchty a raneček s nimi si odnášeli další den dále…

„Ze zrna chléb a v zrnu slunce zář

a sluncem na nás hledí Boží tvář.

Tak v plodinách Země zraje Boží jas.

Nechť zraje i ve mně a ve všech z nás.“

NÁPADY NA TVOŘENÍ, TÉMA K ZAMYŠLENÍ

Tento text slouží pro rodiče jako nápadník k promluvě o tomto tématu- není určen k předčítání jako příběh výše, ale obsahuje řadu odkazů a podnětů pro aktivní tvoření. Vše je pak shrnuto na závěr formou výčtu jednoduchých úkolů. Na Vás pak je, co si vyberete, jak vše uchopíte. Cílem je se naladit na adventní zklidnění, ale ne na dostihovou dráhu- neočekává se, že uděláte vše- vybírejte dle Vašeho gusta a nálady... Případně přidejte další tipy a nápady na FB Učíme se společně.

Co zasejeme, to sklidíme. Zima je čas zklidnění, odpočinku, ale i vnitřní práce. Země odpočívá, obilí, semena čekají na impuls v zemi, ve tmě, v ochranné náruči matky Země.

Semena v sobě skrývají obrovský potenciál, zárodek k růstu, poselství svého rodu i jedinečnosti. Jsou předělem mezi smrtí a novým zrozením. Ne z každého semena vzklíčí nový život. Mnohá se stanou potravou jiných.

Odvaha vyrůst a vykvést. Velké téma- nebát se být sám sebou. Prorazit vrstvu udusané země, zariskovat nepřízeň počasí, sežrání zvířaty. Bez této odvahy se ale nikdy nedozvíte, kým doopravdy jste. Pokud odvahu najdete, vesmír, Bůh, Vám pomůže. Déšť dodá vláhu, slunce teplo, vítr rovnováhu vlhkosti, země zdravé prostředí k vývinu, k růstu kořenů v temnotě i stonku v světle.

Jaké jsou Vaše skryté talenty? Semínka čekající na teplo růstu, vláhu životní energie, vlažný vítr nadšení?

Zeptejte se druhých, jak Vás vidí, jaké skryté a zřejmé dary u vás vnímají.

Dejte naklíčit luštěniny, obilniny, které doma máte- hrách, čočku, celá obilná zrna a pozorujte, co se děje.

Z rozemletých semen obilí doma mouku máme, dobroty z nich uděláme. Máte-li mlýnek, semelte si vlastní mouku. Nemáte-li, kupte v obchodě.

Prozkoumejte různé druhy mouky- hladká, polohrubá, hrubá, celozrnná… Cítíte, vidíte, vnímáte rozdíly?

Dohodněte se, co budete péct, jaký recept zvolíte.

Budete péct cukroví? Perníčky? Palačinky? Chléb? Buchty?

Pokuste se udělat kvásek a z něj pak chléb. Zadělejte na vánočku…

Dobrou chuť, ať Vaše obilí zraje. Nezapomeňte na úvodní průpověď.

7.12.- OBILÍ, SEMENA

„Ze zrna chléb a v zrnu slunce zář

a sluncem na nás hledí Boží tvář.

Tak v plodinách Země zraje Boží jas.

Nechť zraje i ve mně a ve všech z nás.“

Rekapitulace inspirativních úkolů, co vše můžete udělat, aneb nalaďte se, vyberte si a čiňte:

• Zamyslet se nad semeny, sklizní, uskladněním, and potenciálem všech semen.
• Zamyslet se nad Vašimi talenty a odvahou růst.
• Poprosit blízké o zpětnou vazbu: Jak vás vidí a vnímají? Co jsou Vaše silné stránky a skrytý, nebo zjevný potenciál, talenty?
• Zkoumat různé druhy semletých mouk.
• Semlít mouku.
• Upéct něco dobrého.
• Naučit se průpověď k zrnu, verše k mlácení. Vyzkoušet si rytmus popěvků v nohou a dlaních.

Krásný sedmý adventní den.