2.12. svátek slaví Blanka/Vivien

Nastal čas na další vypravování. Než se pustíte do čtení dalšího příběhu, nakreslete prosím obrázek vycházejícího ze včerejšího vypravování. Co se včera stalo? Zrekapitulujte příběh. Vzpomněli jste si na všechny detaily? Napadají Vás další otázky a odpovědi vztahující se k obrazům minulého dne? Pokud chcete, zapište si další poznámky a postřehy…

HVĚZDA, KOMETA

Na nebi se kometa zjevila,

zvěst o zrození pravila.“

Máte za sebou den plný prožitků a zážitků. Prožili jste něco, co se dotýká včerejšího příběhu? Přišlo k Vám nějaké znamení? Pozorovali jste oblohu? Zamýšleli jste se nad svým hvězdným znamením?
Až dokreslíte obrázek, pohodlně se posaďte, zapalte si svíčku a řekněte si úvodní básničku Adventního putování. 

ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ těchto dětí a dospělých průvodců

………………………………………………………………………………………….

Dnem za dnem, krok za krokem, putují …………………………..

světem- věčným věkem- s radostným poskokem.

Na dalekou pouť se vydají, mnoho zažijí,

v poznání dozrají, tajemství prožijí…

V tento magický adventní čas

budou putovat každý den zas a zas.

Kam je cesta zavede?

Kdopak je povede?

Co objeví?

Co zůstane skryto?

Každý dostane, co zaslouží,

není nám to líto.

Světlo na obzoru udává směr,

vše, co prožijí, dá nový rozměr,

rozšíří barevnější obzory,

pohledy na tvory (i potvory)…

Nechť je společně strávený čas

propojen nitkami lásky v souznění zas a zas,

když tvoříme pohodu v nitru,

snad včas, v ten pokojný adventní čas.

Nechť tato kniha padajících listů předvánočních dnů

uchová voňavou vzpomínku laskavých snů

a vše, co vznikne v lásce objevného putování,

stane se realitou, nebude to zdání…

Boží láska je tu s námi bez přestání

a všechny nás chrání…

♥ S láskou Jana Tlapová autorka tohoto Adventního putování

Máte-li chuť, můžete si i společně zazpívat nějakou oblíbenou koledu, nebo se Vám zalíbila „Byla cesta, byla ušlapaná“…?
Těšíte se na další pokračování příběhu? Už Vám ho nesu… Přišel čas odstřihnutí dalšího dílečku adventního kalendáře a odhalení nového obrázku.

2.12. – druhý adventní den- svátek slaví Blanka/Vivien

Kdysi dávno, v pravěku všech věků, kdy nic nebylo, jen nebesa a božská záře, se v propasti temnoty v ledovém chladu objevila jiskra lásky-hřejivé poselství nového zrození. Bůh se zamiloval a dostal chuť tvořit. Ta jiskra lásky se tak rozvášnila, že vše kolem se horkým stalo, rozžhavilo, rozjasnilo a horkem svým vše tavit se dalo.

Všeho moc škodí, tak zasáhnout ledová moc musela, vesmírný chlad žhavosti sílu vzal, v chladnou náruč vše sevřel a z rozžhavené hmoty se stal pevný kámen, tvrdá hmota. Tato ztuhlá forma však na svůj prožitek tekutého nastavení zapomenout nemohla, ani nechtěla. Prosila Boha a chladné vědomí nadhledu o novou jiskru hřejivého probuzení.

Bůh se však chtěl stejné chyby vyvarovat, ale přání vyslyšel a zachoval zdravou míru všeho. Proto ohnivou jiskru k dispozici dal, ale poprosil kameny, aby sílu ohně, která dokáže tvořit, ale i ničit, ochraňovaly a svými těly mu poskytly ohraničení bezpečného prostoru.

A tak se zrodilo ohniště, kde kameny hradbu tvoří a oheň uvnitř hoří. Kameny vzpomínají na své žhavé probuzení v nitru matky Země, v praskotu mluví řečí, které naslouchat umí ti, co slyšet chtějí. Když je ve výhni kovář rozžhaví, mohou z nich nástroje ukovat a k lidem pak ku prospěchu, ale i k boji jsou.

U jednoho takového ohniště se sešli poutníci. Mnoho a mnoho věků mezitím uplynulo. Bylo to kdysi dávno, kdy lidé ještě pěšky putovali, auta neznali a na noční oblohu se více dívali. Tyto poutníky propojila touha následovat tři výzvy: impuls podniknout dalekou výpravu dalo noční poselství- objevení komety je nasměrovalo k akci a dalo jiskru poznání vesmírných souvislostí, denní svit sluneční udával směr a poskytoval náruč tepla, světla a barevného obzoru a vidinu mnohých cest, hlas spjatý se zemí dal výzvu k návratu do rodného města.

U ohně se potkali: mladá žena, její muž a vy- děti a rodiče: ……………………………………………………………………………………………….. Před těmito poutníky byla daleká cesta, proto se u ohně hřáli a na teplo domova vzpomínali.

Žena vyprávěla: „Vzpomínám na svou útulnou kuchyňku a rozpálenou pec, do níž se chystám vložit nakynutý pecen chleba. Láskyplně chlebu požehnám, s díky Bohu do pece vložím a pak trpělivě vyčkávám. S mužem se obejmu, drobečky ze stolu smetu, nádobí umyju, zazpívám a zatančím si v praskotu ohně a po celou tu dobu mě provází vůně linoucí se z pece, která značí, že boží dar v podobě chleba se s ohněm laská a zraje do křupavé podoby obilného díla. Když nastane ten pravý čas, vytáhnu pecen z pece. Je celý rozpálený, jeho zlatavá kůrka zve k nakousnutí, vůně se vůkol rozlévá. Vyčkat však je potřeba, aby se žhavost lásky zrození rozlila po celém pokoji a chléb vychladl tak, abychom ho mohli nakrojit a ochutnat, co z kvasu vzešlo a teplem objetí se v lahodný pokrm proměnilo. Díky, Bože, za ty dary.“

S těmito slovy vytáhla žena z uzlíčku chléb a s každým se podělila. Chutnal úžasně.

„Máte také nějakou hřejivou chvíli, na kterou s láskou vzpomínáš?“ obrátila se na ……………………………….. žena.

„Kdy Vám teplo bylo, kdy jste se rozvášnili, kdy lásku pocítili. Co je hřejivé u Vás doma?“

………………………………………………..  se zamysleli a postupně odpověděli:

………………………………………………………………………

Mladou ženu hřálo navíc ještě jedno velké tajemství- v lůně svém skrývala nový život, jiskru zrození. S ohnivými plamínky proto vnitřně souznila, žehnala jim a z jejich tepla se těšila. Něžný úsměv jí tvář zdobil, probouzející se mateřský cit do jejího těla vkládal něžnost a péči.

I my se v láskyplné péči cítíme, když nás jemně ruce hladí, ve vlasech vískají, záda šimrají. Dejte si nyní prostor pro hřejivé objetí a laskání dlaní, oheň svůj jemně zažehněte, ať ale druhé nespálí, jen ohřeje…

Máte také nějaké tajemství? Prozradit ho můžete sem na řádky, nebo pošeptat do ouška svých nejbližších, či si ho jen v nitru uvědomit.

………………………………………………………………………

Tajemné bude i naše další zítřejší putování. Jiskra života a kameny nás chrání…

„Ohnivá jiskra život zažehla,

v mateřské lůno láska život zavedla.

Rozžhavená láva se ochlazením v pevné kameny změní,

v ohništi oheň hlídají, nebezpečný pak oheň není…“

NÁPADY NA TVOŘENÍ, TÉMA K ZAMYŠLENÍ

Tento text slouží pro rodiče jako nápadník k promluvě o tomto tématu- není určen k předčítání jako příběh výše, ale obsahuje řadu odkazů a podnětů pro aktivní tvoření. Vše je pak shrnuto na závěr formou výčtu jednoduchých úkolů. Na Vás pak je, co si vyberete, jak vše uchopíte. Cílem je se naladit na adventní zklidnění, ale ne na dostihovou dráhu- neočekává se, že uděláte vše- vybírejte dle Vašeho gusta a nálady... Případně přidejte další tipy a nápady na FB Učíme se společně.

V každém z nás se oheň života skrývá. Je velkou otázku, kde se bere životní síla, jak vzniká, zda se se smrtí ztrácí. Čemu věříte Vy? Zamýšleli jste se nad touto otázkou?

Co sytí Vaši životní sílu? Kde jsou ukryty Vaše vášně, v jakých činnostech dočerpáváte Vaši životní energii, co ve Vás oheň rozdmýchává? Co Vám pomáhá se dobít?

Umíte hospodařit se svými silami? Jste v rovnováze mezi dáváním a braním?

Co jsou Vaše kameny, které chrání ostatní před ohnivou silou vzteku? Máte svůj oheň před kontrolou? Bojíte se ho? Jaké emoce si spojujete s ohněm? Umíte pracovat s ohněm v nás, pokud se jedná o negativní emoce- vztek, zlost…? Co Vám pomáhá ke zklidnění?

Umíte pracovat s ohněm v nás, pokud se jedná o pozitivní emoce- lásku, nadšení, zápal, vášeň…? Jaké prostředí, činnosti, jací lidé ve Vás podnítí tyto kvality? Kde pociťujete lásku a nadšení?

Jaké činnosti, aktivity, radosti posilují Váš rodinný krb, Vaše společné soužití? O co pečujete, aby teplo Vašeho rodinného krbu nevyhaslo? Co Vám pomáhá, co naopak škodí? Existuje nějaká rozbuška vztahů? Existují cesty k uzdravení?

Co je božská jiskra v nás, teplo našich rukou? Kam se tato síla vytratí po smrti? Kde se ta síla bere? Co nás hřeje?

Zapálením svíčky se objeví malý ohýnek i u Vás doma. Má plamen stín?

Na chvilku se můžete ztišit a vzpomenout na Ty, kteří už nejsou s Vámi, poslat jim pozdrav a modlitbu.

„Moje láska nechť chladí Tvůj žár. Moje láska nechť hřeje Tvůj chlad. Moje láska nechť Tě doprovází do duchovních světů.“

modlitba pro zesnulé

Jaké hřejivé okamžiky s nimi si uchováváte ve svých vzpomínkách?

Rozdělejte teplo- rozpalte troubu, plotýnku, něco dobrého upečte, uvařte dobré jídlo k obědu, večeři, udělejte si čaj, punč, kávu, svařák.

Poseďte pak společně u stolu a popovídejte o tématech výše.

Pomalujte fixami, barvami, temperami kamínek, napište na něj své směrovací číslo a na procházce ho pak zanechejte na nějakém pěkném místě. Bude to překvapení pro poutníky.

Každé znamení zvěrokruhu má také svůj kámen.

2.12.- OHEŇ, KAMENY

„Ohnivá jiskra život zažehla,

v mateřské lůno láska život zavedla.

Rozžhavená láva se ochlazením v pevné kameny změní,

v ohništi oheň hlídají, nebezpečný pak oheň není…“

REKAPITULACE INSPIRATIVNÍCH ÚKOLŮ, co vše můžete udělat, aneb nalaďte se, vyberte si a čiňte:

  • Zamyslet se nad ohněm a jeho silou, podobenstvím, rodinným krbem, kameny, životem a smrtí, hřejivými vzpomínkami…
  • Říci modlitbu.
  • Zapálit si doma svíčku, pozorovat plamen.
  • Něco si uvařit, upéci.
  • Namalovat obrázek na kamínek, napsat PSČ, nechat ho v přírodě.
  • Vyhledat minerál podle Vašeho znamení.

Krásný druhý adventní den.

Mgr. Jana Tlapová
Jsem neobyčejně obyčejná žena. Vyjímečný originál. Jako každý z Vás. ;-) Rozhodla jsem se stát tvůrcem svého života v respektu s plánem vesmírné režie. UČÍME SE SPOLEČNĚ. Každý den. Po celý život. Moji největší učitelé jsou mí nejbližší. Vytvářím svobodný zodpovědný prostor pro inspiraci a učení dětí a dospělých. Vymyslela jsem a v praxi praktikovala výukové materiály nejen pro prvopočáteční čtení a psaní:Písmenkové básničky >>- originální sada pracovních listů celé abecedy v obrázku, verši i psaní, vhodná k učení i hraní, rozmanité pohádky >> a sešity k psaní i malování: NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÉ SEŠITY>> a NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÉ SEŠITY- varianta Vyrob si sám>> Zajímá Vás více? Budeme se navzájem inspirovat svými osobními příběhy a zkušenostmi? Připojíte se? Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře