PROUTEK SE MÁ OHÝBAT DOKAVAD JE MLADÝ

PROUTEK SE MÁ OHÝBAT DOKAVAD JE MLADÝ.

Toto úsloví v podání naší prababičky mi vždy trochu nahánělo husí kůži. Proč bych měla ohýbat mladý proutek, který přirozeně roste vzhůru ke slunci a čiší z něj zdraví, síla a radost? Cítila jsem ve rčení podtext manipulace, nevhodného tvarování…

Teprve nedávno jsem pochopila další souvislosti s tímto úslovím.

Představuji si to asi takto:

Každý z nás je jakýsi strom. Máme pevné kořeny, ukotvení, hluboké propojení s ostatními, s minulostí, s předky, kmen vedoucí v přítomnosti naše životní síly do celé koruny skládající se z větví nesoucí listy, květy, plody budoucnosti. Čerpáme energii ze země, vody, vzduchu, slunečního svitu, z okolního nastavení.

Rosteme a odpočíváme v rytmech přírodních jevů. Učíme se společně v každodenním žití a bytí.

Ovlivňují nás životní okolnosti, události, tvaruje prostředí, kde se nacházíme, okolní stromy, které nás mohou podporovat, poskytovat ochranu před přílišným svitem, nebo naopak nadměrně stínit. Můžeme mít dostatek prostoru a místa, někdy se musíme uskrovnit. Někdy je vše v rovnováze, jindy nastává chaos a džungle…

Proutek rostoucí ve zdravém prostředí není potřeba příliš tvarovat, přizpůsobí se, tvaruje se sám přirozeně v nápodobě nastavení prostředí. Může mít kolem sebe samé rovné stromy, cítit jejich ochranu ve stínu, který mu poskytují. Okolní nastavení mu dává dostatek prostoru i přirozený vzor a oporu, ochranu před okolními vlivy.

Často ale stromky nevyrůstají v ideálním prostředí. Jejich nejbližší okolí, rodina, často i celé společenství žije pokřiveně. Pečuje o stromeček příliš, nebo vůbec. Hranice jsou nastaveny nesprávně.

Jaké mohou být výchovné hranice, nastavení nejbližší rodiny, její působení, výchova?

PŘEHNANÁ PÉČE

  • Hranice mohou být příliš úzké, stromek se dusí přehnanou péčí rodiny, nemá možnost být soběstačný, vytvořit si pevný kmen, spoléhá se na podporu, ochranu, pomoc v každé situaci. Stromeček se v situaci, kdy nebude mít podporu rodičů, zhroutí, zlomí, nebo bude nečinně čekat na pomoc zvenčí, opře se o cokoliv, co bude v cestě, nebude vyvíjet žádnou další aktivitu. Bude si hledat do dalšího života berličku pro další růst. Bude potřebovat podpůrný sloupek, i přivázání provázkem…

Až vyroste a zesílí, podporu už asi potřebovat nebude, jizvy po provázku možná ale zůstanou. Možná si bude myslet, že bez sloupku vyrůstat nelze, bude stále více důvěřovat ostatním, než sobě…

Díky této zkušenosti ale může i zmoudřet a poučit se, předávat svou zkušenost dál. Stát se příkladem, že i z podepíraného stromku se stal zdravý samostatný krásný strom.

MANIPULACE, AUTORITATIVNÍ VÝCHOVA

  • Hranice mohou být příliš těsné. Stromek se nemůže ani nadechnout, je stále manipulován, popostrkován, není mu umožněno vyrašit, i když už nastal ten pravý čas. Jeho větve poté začnou, až posílí, švihat po okolí a být agresivní. Později bude možná cítit potřebu vracet ostatním zažité zkušenosti. Jeho plody možná ztrpknou a ponesou pocit křivdy, oběti, manipulace, nebo se samy stanou agresorem.

Nebo se bude snažit naopak praktikovat v životě opačný extrém a nedávat okolí bolestné lekce manipulace, raději bude útrpně dál snášet projevy násilí. Bude těžko hledat rovnováhu, nezná pohyb na hranici přísné, ale laskavé lásky.

Díky této zkušenosti bude mít citlivý receptor na prvky manipulace ze strany okolí, může nastavovat zrcadla skrytým agresorům a ukazovat, že se lze naučit být sám sebou i bez nevhodné síly a tlaku.

POKŘIVENOST, ŽIVOT VE LŽI, NEFUNKČNÍ MODELY

  • Hranice mohou být pokřivené. Stromek začne v pokřivené společnosti také růst nakřivo, reaguje jen na nastavení rodiny. Tam se to zdá být přirozené. Až vyroste, bude z něj zvláštní patvar nutící další v okolí růst prazvláštně… Možná bude chtít dělat z ostatních také pokřivené, bude vyhledávat společnost pokřivených stromků. Možná se mu dostane zkušenosti odsouzení a naroste pocit křivdy a pomsty… A začne škodit.

Možná ale v pokřivenosti objeví krásu a jedinečnost, může díky tomu ukazovat ostatním v respektu jiné úhly pohledu, obohacovat je. Přijmout se takový, jaký je, uznat svá omezení a pokud jimi škodí okolí, pracovat na nich, cvičit, měnit se v růstu k respektu a soucítění s ostatními a díky tomu dávat příklad, že když se chce, všechno jde… Chce to ale výdrž, sebedisciplínu, sebe-důvěru a často to bolí…

PŘÍLIŠNÁ VOLNOST, NEZÁJEM

  • Hranice mohou být příliš volné. Stromek ale pak nezažívá ochranu před přílišným slunečním svitem, zář ho může naprosto oslepit, může vidět jen sebe a myslet si, že žádné jiné stromy ke svému životu nepotřebuje, soustředit se jen na své potřeby. Takový strom v dospělosti se bude těžko učit, že je také potřeba vnímat ty druhé a jejich nastavení. Bude krásný, zdravý, rovný, ale hodně zahleděný do sebe…

Možná ale časem pochopí, že je součástí celku a svou silou může pomáhat ostatním a díky partnerství může vyrůst do větší košatosti a krásy… Obohacovat se vzájemně, zažívat pocity přijetí, lásky, soucítění…

 

Jak si představuji ideální prostředí?

Mladý stromeček vyrůstá v propojeném kořenovém systému svých nejbližších. Pociťuje jejich sílu, hluboké kořeny, sounáležitost, vnímá své předky, rodiče, zem jako pevnou kotvu v životě.

Jeho kmenu je poskytována ochrana. Rodiče mu poskytují přiměřený stín, aby ho sluneční svit nespálil. Učí ho vidět i ostatní členy společenství, ukazují mu od malička správný směr růstu, vysvětlují, prakticky ukazují, jak neubližovat druhým, řešit problémy, učí ho slušnosti, ale i jak reagovat na škůdce, hledat aktivní cesty, učit se z chyb.

Učí ho přijímat zodpovědnost za vše, co se děje na světě. Učí ho naslouchat si sobě i navzájem. Učí ho projevům vděčnosti ke slunečnímu svitu, vodě, půdě, vzduchu… všemu okolnímu světu. Učí ho být bdělým, všímat si souvislostí. Respektovat druhé, ale i reagovat na nepravosti, pokud se dějí. Dodržovat pravidla, respektovat nastavení společenství.

Zároveň mu nechávají volnost, svobodu, samostatnost.

Z chyb se snaží všichni poučit, dělat to pak jinak. Možná i s pomocí rodičů, později samostatně.

Učí ho vlastním příkladem základním návykům v růstu ve společenství.

Vnímám naše děti jako velké učitele, dokonalé bytosti, od kterých se lze mnohé naučit.

Díky nim si můžeme rozpomenout na přirozené projevy, spontánní projevování emocí, naše děti jsou nejpravdivější zrcadla našeho vlastního života. Vidím v nich velké propojení s námi, rodiči.

Spokojená maminka- spokojené dítě. Asi jste každý někdy zažil, že Vaše dítě bylo mnohem plačtivější, citlivější, nervóznější v okamžicích, kdy jste byli nervózní vy, rodiče. Vzájemná vazba rodič- dítě, je obrovská a pokud pochopíme tuto vazbu a souvislost, můžeme se díky tomu mnohé naučit a poučit se, najít řešení, napravit chyby a uzdravit tím naše vztahy.

I nemoc dětí mnohdy souvisí s nastavením a problémy v rodině, zrcadlí něco nemocného u rodičů.

Učíme se vzájemně. Každý den, po celý život.

My dětem poskytujeme vzor. Naším skutečným žitím. Naším chováním, našimi projevy, nastavením, prioritami.

Pokud žijeme pravdivě, čestně, bude tak pravděpodobně žít i naše dítě. Pokud lžeme, nechováme se podle pravidel, obcházíme povinnosti, zákony, nerespektujeme nastavení, vyhýbáme se obtížným činnostem, učíme to i naše děti. Pokud jsme samostatnými, zodpovědnými, laskavými, soucítícími jedinci, poskytujeme našim dětem ten nejlepší vzor k nápodobě.

Dětem přirozeně dáváme ochranu, uspokojujeme jejich základní potřeby, ukazujeme jim náš způsob života, naše zkušenosti, návyky a můžeme je cíleně směřovat je k soucítění, k po-slušnosti. Jít za slušností, sounáležitostí, lidstvím.

Pokud od malička bez nátlaku přirozeně působíme, ukazujeme, jak je to správně a spolu s dítětem praktikujeme naše zvyklosti, návyky, péči o domácnosti, učíme je být dobrými hospodáři. Dáváme jim zodpovědnost, respektujeme i jejich samostatnost.

V našem lidském světě to mohou být jednoduché zvyklosti typu: spláchnu po sobě a zkontroluji záchodovou mísu, aby ten, co jde po mě se cítil příjemně. Uklidím ze stolu a stůl utřu. Poklidím boty v předsíni. Zametu, vytřu, pokud něco rozsypu, rozliju. Vytřu po koupání po sobě koupelnu, aby druzí, co přijdou po mně, nešlápli do loužičky.

Vnímám, že vše má svůj správný čas a pokud se tyto zvyklosti budou učit děti odmalička, ve správný čas, získají tak přirozeně, nenásilně sociální cítění, schopnost té správné poslušnosti- nebýt sobečtí, myslet na důsledky svého chování.

Stejně tak se dají děti naučit i základním hygienickým návykům. Praktikovala jsem bezplenkovou metodu a její filosofie mi dává hluboký smysl. Už v porodnici vidíme, že se dítě zakroutí a získá soustředěný výraz a my řekneme: „Asi čůrá.“ A necháme dítě čůrat do plínek a přijde nám to přirozené… Místo abychom ho vysvlekli, přidrželi nad vhodnou nádobkou a nechali ho v poklidu vykonat potřebu správně. Naše kultura se chová pokřiveně. Učí děti vykonávat potřeby do plínek. A nikdo se nad tím nepozastavuje. Bereme to jako samozřejmost.

Stejně tak naše kultura neposkytuje dětem jejich očekávané zážitky. Důvěru, že jsou děti schopné objevovat samostatně. Že se dokáží přirozeně chovat v zájmu zachování svého zdraví. Že jsou v mnohém soběstačné. I zde je potřeba přirozeně nastavovat hranice, a chránit tak v oblastech, kde hrozí skutečné nebezpečí (např. na silnici, chemikálie v domácnostech, závislosti)…

Mnohé oblasti dříve zanedbávané jsou už dnes přirozeně naplňovány. Potřeba tělesného kontaktu, nošení v šátku, kojení. Zde vnímám, že se naše společnost vrací ke správným kořenům, k přirozenosti, ke zdravým očekávaným zážitkům…

Recept na snadnou, přirozenou a zdravou výchovu je jednoduchý: naslouchat si v respektu, učit se od sebe vzájemně, praktikovat přísnou laskavou lásku bez extrémů směřujících k přehnané péči, manipulaci, příliš volné výchově a vytvořit dítěti co nejlepší prostředí a nastavení, zdravé hranice k růstu. Být pravdivým příkladem vlastním životem.

Začít s vědomou výchovou hned, od malička- od co nejpřirozenějšího porodu a přiložení k prsu, kontaktního rodičovství, bezplenkové metody, po důvěru v moudrost dítěte i vlastní- při učení po-slušnosti od malička. Dítěti ukazovat, jak se chovat tak, aby nám společně bylo dobře. Učit dítě hospodařit v praktických úkolech týkající se celé domácnosti. Dát mu důvěru i laskavou přísnost v důslednosti. Zamýšlet se nad důsledky vlastního chování. Učit se z chyb. Vnímat zrcadlení v každodennostech, přijmout odpovědnost za vše, co se nám děje, zároveň respektovat i vesmírnou režii a vyšší záměr, který se mnohdy zdá nepochopitelný…

A hlavně: žít pravdivě. Dítě se nejvíc učí nápodobou, vidí a cítí i skryté nesrovnalosti mezi slovy a činy.

Pokud se nezačne hned od narození, nic není ztraceno. I později se vše také naučit dá, ale už to bolí, je to mnohem obtížnější cesta. Proutek už zesílil, zvykl si růst určitým směrem a změnit to nastavení už vyžaduje větší sílu, tlaky…

Proto to rčení: Proutek se má ohýbat, dokavad je mladý. Ohýbat ve smyslu učit správným rovným životním návykům, postojům…

Zkrátka: Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš… 😉

 

Ivan Andrejevič Krylov

STROMEK

 

Sekyrku starý dřeverubec nes,

když zavolal ho stromek přikrčený:

„Vykácej, prosím, okolo mne les,

vadí mi v růstu ty mohutné kmeny,

dost slunce na mé větve nepropouští,

mé kořínky se dusí v jejich houští,

do jejich korun jako do sítí

se každý teplý vánek zachytí.

Nebýt nich, měl bych sil i místa dost,

zelenal bych se světu pro radost,

v mém vlahém stínu vše by rozkvetlo

a nevypadal bych jak pometlo.“

 

Dojala jeho slova dřevorubce,

sekyrku popad,

rozmáchl se prudce

a po vysokém lese nad strání

mýtina holá zbyla za pár dní.

Však radost stromku byla nedlouhá.

 

Sluneční žár mu vláhu vysál z kůry,

pak roztrhla se deštěm obloha,

pak vysypala kroupy na něj shůry

a nakonec ten stromek zmořený

vyvrácen vichrem byl i s kořeny.

 

Tu zasyčela zmije vedle srázu:

„Jenom ty sám si můžeš za svou zkázu.

Les byl by tě i před tou nejprudší

vichřicí ukryl ve svém náručí,

a až by potom padly staré hlavy,

ty, silný, vysoký a zdravý,

vydržel bys už každou ránu

a odolal i uragánu.“

 

Uložit

Uložit

Uložit

Mgr. Jana Tlapová
Jsem neobyčejně obyčejná žena. Vyjímečný originál. Jako každý z Vás. ;-) Rozhodla jsem se stát tvůrcem svého života v respektu s plánem vesmírné režie. UČÍME SE SPOLEČNĚ. Každý den. Po celý život. Moji největší učitelé jsou mí nejbližší. >> Vytvářím svobodný zodpovědný prostor pro inspiraci a učení dětí a dospělých. Vymýšlím básničky, rozmanité pohádky >> a učební materiály: NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÉ SEŠITY>> Zajímá Vás více? Budeme se navzájem inspirovat svými osobními příběhy a zkušenostmi? Připojíte se? Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře
  • E-BOOK TŘI RADY NA POHODOVÉ PRVOPOČÁTEČNÍ ČTENÍ A PSANÍ

    Zásady správného psaní. Praktická příručka pro děti právě objevující tajemství psaní, malování, písmenek a pro jejich rodiče, učitele a další průvodce na této cestě.

  • Milujete pohádky? Rádi vyprávíte dětem nové, neotřelé příběhy? A co třeba POHÁDKA O ZDRAVÍ?

    Stáhněte si zDARma interaktivní POHÁDKU O ZLATÉM VAJÍČKU s originálními ilustracemi ve dvou variantách pro chlapeckého a dívčího hlavního hrdinu.

  • Zajímá Vás JAK JEDNODUŠE ROZVÍJET TVOŘIVOST, NÁPADITOST A ORIGINALITU NAŠI I DĚTÍ A UŽÍVAT SI ŽIVOT ?

    Stáhněte si e-BOOK ZDARMA a inspirujte se naší životní cestou, sdílením matky tří dětí JAK ZVLÁDAT HRAVĚ PĚTIČLENNOU RODINU A NEZBLÁZNIT SE Z TOHO...

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky