POHÁDKA O ZLATÉM VAJÍČKU

POHÁDKA O ZLATÉM VAJÍČKU
Autorka: Jana Tlapová

 

Žil, byl kluk jménem JAN.

img_1723

Byl to skvělý, zdravý kluk, zvědavý jako opička, který si užíval každého dne.

Miloval hru, kamarády, rodiče, prarodiče, cestování, plavání, ježdění na kole, spaní, malování, povídání, tvoření, lumpačení. Co vše měl ještě rád?…

Měl rozmanité zájmy a radoval se ze všeho, co právě dělal.

img_1914

Jednoho dne se vydal na procházku do lesa. Lesní pěšina ho zavedla ke skalám, ve kterých vyvěral pramen. Vzduch byl plný čerstvého vzduchu, slunce příjemně hřálo a chlapec se rozhodl opláchnout pramenitou vodou. Sklonil se nad vodu a jak ji nabíral do dlaní a osvěžoval si obličej, uviděl nedaleko něco blyštivého, tajemného. Šel se podívat, co to je a s údivem zjistil, že je to… zlaté vejce!

img_1867

Chlapec ho nejprve pozoroval jen zrakem, neodvážil se ho dotknout, aby vejce nerozbil. Zvědavost mu však nedala a vajíčko za chvíli skončilo v jeho dlaních. Bylo tak akorát velké, aby ho mohl v dlaních pevně svírat a zahřívat. Mělo nádhernou zlatou barvu, která v slunečním svitu házela blýskavá prasátka kolem. Vejce bylo překvapivě pevné a chladné… jako kámen.

HONZÍK si s ním chvíli pohrával a pak se rozhodl vrátit ho nazpět na místo, kde ho našel.

Takové vajíčko musí patřit nějaké mamince, která ho bude určitě hledat. Nechtěl způsobit nikomu bolest nad ztrátou budoucího potomka, i když je zatím skryto ve skořápce… Vzpomněl si i na vypravování o vypadlých vajíčkách, na která se nemá šahat, aby pach člověka neodradil maminky od následující péče o nevylíhnutého potomka. Snad jeho dotyk nevadil…

Domů HONZÍK odcházel s rozpačitým pocitem. Vajíčko mu leželo v hlavě a v srdci, měl o něj starost.

img_1916

Druhý den ho nohy opět zavedly na to samé místo. Potřeboval se ujistit, že je vajíčko v pořádku, nebo že si ho maminka odnesla pryč.

Vejce však leželo přesně tam, kde ho včera zanechal.

HONZÍK se podíval kolem, jestli nenajde toho podivného živočicha, který snáší zlatá vajíčka, ale nikoho neviděl.

Vzal proto vejce opět do dlaní, hrál si s ním, zahříval ho, vyprávěl mu vše, co ho v tu chvíli napadlo.

Povídal vajíčku o sobě, že se jmenuje HONZÍK, že rád jezdí na kole, toulá se lesem, kreslí vlaky a hraje si s míčem s kamarády. Povídal i o mamince, kterou má moc rád, a o tatínkovi, s kterým ho baví v dílně truhlařit.

Co bys pověděl/a vajíčku Ty? …

HONZÍK s překvapením zjistil, že má vajíčko rád, jako by to byl nový přítel a kamarád. Sice není živé, ale je s ním rád. Vajíčko jako by v té chvíli začalo hřát. Zajímavé…

A pak se to stalo…

img_1727

Ve vajíčku to prasklo a v puklině se objevila malá dračí hlavička. „To snad není pravda!“, podivil se HONZÍK. „Drak!“

A dračí hlava promluvila: „Ahoj, HONZÍKU. Ty tak krásně povídáš, že jsem nevydržela vevnitř a musela se na Tebe podívat! Cítím v Tvých slovech velkou lásku. Díky tomu jsem se mohla vyklubat a po dlouhé době povolila i tvrdá zlatá skořápka a já se mohla objevit. Tvoje péče, zájem a vyprávění mi svědčí, děkuji Ti.“

HONZÍK vykulil oči: „Dračí hlava! A mluví! A jen díky mé lásce, péči a pozornosti se vyklubala! No, to je bomba! Víš co? Já Ti vše, o čem jsem mluvil, ukážu!“

A HONZÍK celý šťastný začal dračí hlavě ukazovat vše, co ji vyprávěl.

Ukázal ji les a tajemná zákoutí v něm, cestičku ke krmelci, velké mraveniště; dům, kde bydlel; kolo, na kterém tak rád jezdil; kamarády a fotbalový zápas, který právě hráli; babičku a voňavé buchty; dědu a rybu, kterou právě ulovil; maminku a tatínka, jejich objetí, pohlazení; pokojíček a postel, na které se tak krásně spí, sní a odpočívá…
Po dlouhém dnu oba v postýlce spokojeně usnuli…

Co bys ukázal/a drakovi Ty? …

Ráno HONZÍKA probudil podivný praskot. „Co se to děje?“, ulekl se. Vzpomněl si na dračí hlavu: „Snad se jí nic nestalo!“ Rychle se podíval na vajíčko a překvapením otevřel pusu: Z vajíčka se klubala další hlava…

img_1722

„Ahoj, HONZÍKU. Já jsem další hlavička, která se mohla vyklubat díky našim společným aktivitám. Tím, že jsem se stala součástí Tvé rodiny, kamarádské party a bylo pečováno všestranně o můj rozhled v rozmanitých zájmech, činnostech i odpočinku, našla jsem sílu a odvahu se podívat na tento svět. Děkuji Ti i Tvým nejbližším, že jsem pocítila jejich lásku a mohla se stát součástí velkého celku, rodiny.“

„Teda…“, vydechl HONZA, „další hlava, neuvěřitelné!“

Najednou ho něco napadlo: „Vždyť drak musí mít hlad!“ Rychle popadl dráčka a běžel s ním do zahrádky. Natrhal mu čerstvá rajčátka, okurky a přidal i další zeleninu a ovoce, které doma pěstovali.

Co bys nabídl/a dráčkovi Ty? (Ale pozor, drakovi prospívají pouze zdravé potraviny!)…

Dráček s láskou a vděčností ochutnával rozmanité plody zahrádky a pochutnával si tak moc, že za chvíli něco zapraskalo a z vajíčka se vylíhla třetí hlava a objevil se celý drak.

„Mňam,“ zvolala třetí hlava, „taková dobrota! Na jsem se musela taky podívat!“

img_1720

Tak a bylo to. Vedle HONZÍKA stál malý bílý trojhlavý drak.

HONZÍK nadšeně běhal okolo a drak se hned přidal. V tom okamžiku mu začala růst křídla. Bomba! HONZÍK si uvědomil, že objevil dráčka, který se stále proměňuje a reaguje na nové události!

Nové dobrodružství může začít!

A opravdu.

Dráček rostl jako z vody, kterou také velmi rád a hodně pil. Krmil se plody ze zahrádky, čistil si pravidelně zoubky, cvičil s HONZÍKEM jógu, hrál fotbal, jezdil na kole… To vše prospívalo jeho třetí hlavě, která stále rostla a sílila. Péče o tělo, to jí velmi svědčilo…

Další hlava také držela s třetí krok. Díky společným i samostatným rozmanitým činnostem a aktivitám, které s láskou dělali, odpočinku i zábavě, tvoření, hře i relaxaci si stále víc uvědomovala svou podstatu- co ji baví, prospívá, obohacuje… (Co baví Tebe?…)

První hlava také velmi rostla a sílila. Cítila lásku, péči, zájem ostatních. Milovala vypravování, sdílení pocitů, cítila se v bezpečí v náručí HONZÍKA a jeho nejbližších. Věděla, že i když udělá nějakou chybu, může ji napravit, omluvit se a poučit se z ní.

A s velikostí hlavy rostlo i její sebevědomí a sebejistota, uvědomění si potřebnosti spolupráce, lásky rodiny, nejbližších…

Za chvíli nebylo znát, která hlava je která, ale s TĚLEM byla spojena jedna, s CITY A LÁSKOU druhá a se VZTAHY s ostatními třetí.

Všechny hlavy cítily, že jsou s okolím i spolu vzájemně propojeny, že rostou v harmonii všeho, co se děje uvnitř i venku…

img_1731

Z malého dráčka se stal velký krásný mohutný bílý drak, nerozlučný HONZÍKŮV kamarád. Často se stávalo, že s HONZÍKEM lítali na výlety do dalekých krajů, nebo se honili na louce, pouštěli draky- to HONZÍK natáhl šňůrku a běhal s drakem po louce ;-). Také se koupali, spolu snili, spali, odpočívali, cvičili, jedli, kreslili, hráli si…

Co ještě spolu mohli dělat? …

Zdálo by se, že se nic zlého nemůže stát…

Časy se ale mění a jednoho dne si rodiče domů koupili velkou televizi a HONZÍK dostal novou hračku: počítač. Tyto věci celou rodinu naprosto okouzlily. Všichni trávili před obrazovkou skoro všechen čas. Dívali se na pohádky, filmy, kriminálky, dobrodružné příběhy, seriály, hráli hry s virtuálními kamarády na druhém konci světa, psali e-maily, zprávy…
Na draka nějak nebyl čas… Zapomněli i na společné povídání, výlety, péči o zahrádku, návštěvy, sportování…

Drak se snažil pokračovat v oblíbených aktivitách. Dělal činnosti, které ho bavily, ale tentokrát sám. HONZÍK na něj neměl čas.

Když si chtěl popovídat a sdílet, co vše přes den zažil a poznal, tak ho HONZÍK sice vyslechl, ale bylo vidět, že neposlouchá a nevnímá, protože při tom koukal na televizi, nebo myslel na pokračování počítačové hry. Někdy HONZÍK draka ani nenechal vyprávět, protože hrál hru a nechtěl se povídáním zdržovat a rozptylovat.

S jídlem to taky bylo horší. O zahrádku se nikdo nestaral, rodina začala kupovat různé potraviny z obchodů, které jim nabízela reklama, protože to bylo rychlejší, snadnější a často i chutnější, protože to bylo neuvěřitelně sladké, nebo slané.

Drakovi jídlo vůbec nechutnalo a jeho třetí hlava začala šednout. A když se drak přestal hýbat a s HONZÍKEM pravidelně mýt a pečovat o hygienu svého těla, hlava zčernala.

img_1728

Podobně to bylo i s hlavou, která dříve rostla a sílila ze společných činností, komunikace a tvoření. S drakem už nikdo nehrál fotbal, nejezdil na kole, necestoval, ani si nepovídal… I prostřední hlava celá zčernala.

img_1725

Drak byl velmi smutný, začal pochybovat sám o sobě. „Proč se se mnou HONZÍK už nekamarádí? Už asi nejsem dost dobrý a zábavný…“ Zčernala i poslední hlava.

img_1722

Dráček se přestal smát, bavit se s ostatními, uzavřel se sám do sebe a začal být na ostatní zlý a agresivní.

Všechny tři hlavy byly černočerné. Celý drak zčernal. Onemocněl. Nesmál se, neradoval ze života, chřadl a byl na sebe i ostatní zlostný. Ubližoval všem kolem sebe. Ničil okolí, posmíval se. Nechtěl nikomu pomáhat, nic ho nebavilo.

HONZÍK si toho všiml. Drak je nemocný- je potřeba zajít k doktorovi. Pan doktor draka prohlédl a předepsal mu léky. Ty mu ale nepomohly. Drak začal cestovat po různých doktorech, ale žádný mu nedovedl poradit. Občas se zdálo, že nějaký lék zmírnil projevy, ale za chvíli vše bylo při starém…

Drak byl černý jako uhel, jen oči se mu zlatě leskly. HONZÍK se ho už dlouho bál. A také se cítil nemocný. A když drak na HONZÍKA jednou zaútočil a ošklivě ho škrábl a kousl, HONZÍK se rozhodl, že draka zavře do sklepa, aby nikomu nemohl ublížit. Ve sklepě byla tma, vlhko a dračí řev slyšet nahoru nebylo. Zdálo se, že problém je vyřešen, ale nebyl.

img_1729

HONZÍKOVI stále nebylo dobře. Něco mu chybělo, ale nevěděl co. Začal se chovat, jako předtím drak. Byl na ostatní zlý, nic ho nebavilo. Trápil se. Žádný z doktorů mu nedokázal pomoci.

Napadá Vás, jak bychom mohli HONZÍKOVI a drakovi pomoci? …

Jedné noci měl HONZÍK zajímavý sen. V tom snu se setkal se svým drakem, který byl opět bílý a zdravý. Ptal se ho: „Jak ses vyléčil? Co Ti pomohlo?“ A drak odpověděl: „Je potřeba se
rozpomenout, jít k podstatě a překonat strach. Podívat se do očí svým problémům. Pravá láska vyléčí vše.“

HONZÍK se probudil a s úžasem se posadil v posteli. „Překonat strach? Pravá láska vyléčí vše? Co se tím myslí?“ Moc tomu všemu nerozuměl, ale najednou zcela jasně věděl, že jen on sám může vše vyřešit. Jen on sám zná řešení… Jen ještě neví, jaké je…

Chvíli se převaloval v posteli, ale opět se mu vracel divný pocit… Takhle se to nevyřeší… Nikdo za něj práci neudělá… „Stačí se jen rozhodnout… A jít do akce…“, blesklo mu hlavou. „To je ono! Jdu do toho, k podstatě. Podívám se do očí svému drakovi.“

HONZÍK vstal a šel do sklepa. Za mřížemi seděl černý nemocný drak. Všude to páchlo, protože drak se dlouho nemyl. HONZÍK přistoupil blíž. Drak se na něj podíval. V jeho očích ale nebyla zlost, ale smutek a bolest. A taky záblesk lásky. Drak byl rád, že HONZÍKA opět vidí, i když ho vše bolelo…

img_1726

HONZÍK to toho všiml. Rozpomněl si na všechny krásné okamžiky, které s drakem zažil. Uvědomil si, že ho má rád. I teď, kdy je celý černý a nemocný. Vzpomněl si na poselství svého snu: „Je potřeba se rozpomenout, jít k podstatě a překonat strach. Podívat se do očí svým problémům. Pravá láska vyléčí vše.“

Nadechl se, odemkl mříže, udělal pár kroků, podíval se drakovi do očí a objal ho.

„Promiň,“, řekl, „že jsem tu tak dlouho nebyl a že jsem Tě tu nechal samotného. Bál jsem se tě… Mám Tě rád. Tak rád bych Ti pomohl, ale nevím, jak…“

HONZÍKOVI se zalily oči slzami. Pro slzy skoro neviděl, že jedna dračí hlava zbělala a ve tmě sklepa se trochu rozjasnilo. HONZÍK si nakonec všiml, že je kolem více světla. „Co se to stalo?“ vykřikl udiveně.

A pak mu to došlo: Sen se naplňuje! Strach překonal tím, že odemkl mříže a objal nemocného draka. Pohledem do očí se rozpomenul na podstatné. Drak se uzdravuje, bělá a léčí ho pravá láska. A pravá láska je to, co pomohlo drakovi se vyklubat z vajíčka: péče o tělo, city, vztahy… Hurá, už zná řešení, léčbu! Není už proč otálet!

HONZÍK se dal s chutí do práce:

Umyl celého draka (i když ho občas drak pokousal a poškrabal, protože jeho tělo bylo nemocné a dotek ho na některých částech bolel). Připravil mu zdravou svačinku z plodů jejich zahrádky. Zacvičil si s drakem krátkou rozcvičku.

Hlava, která je nejvíc propojená s tělem, nádherně zbělala…

img_1719

Začal si s drakem opět hrát, povídat, trávit s ním mnoho času. Věnoval mu plnou pozornost. Společně tvořili i odpočívali. Vrátili se opět ke společným činnostem, které předtím s láskou dělali.

Pamatujete si, které činnosti to byly?…

Hlava, která je spojená se vztahy a komunikací, zbělela…

img_1732

A když drak získal ztracené sebevědomí, svou sílu a rozvíjel své dary (létat přece nikdo neuměl tak dobře, jako on…), když začal opět projevovat svou lásku k HONZÍKOVI a ostatním lidem okolo, bylo vyhráno…

I poslední hlava, spojená s city, emocemi, láskou k sobě i ostatním, zbělala…

img_1730

Drak byl opět celý bělounký jak čerstvě napadlý sníh… A HONZÍK zářil čistotou a zdravím stejně jako jeho nejlepší kamarád.

Takhle by to mohlo skončit, ale…

 

Čas od času se stane, že drakovi začnou hlavy šednout… Někdy i onemocní a zčerná…

Co teď s tím? Co myslíte, bude se celá pohádka opakovat? Zavřeli byste draka do sklepení? Co je potřeba udělat? Poradíte HONZÍKOVI? …

I HONZÍK se už z předcházejících chyb poučil… Jakmile drak onemocní, začne šednout, či dokonce černat, všichni zbystří. Něco je v nepořádku.

img_1723

Podívají se, jaká hlava potřebuje uzdravit, v jaké oblasti je potřeba více péče a pozornosti. Jestli je potřeba vyléčit TĚLO- stravu, tělesnou hygienu, cvičení; DUŠI- pečovat o city, komunikaci, hygienu duševní, zájmy, relaxaci; VZTAHY- společné činnosti, sdílení, vzájemnou lásku a podporu…

Nemocného draka se už nebojí, ani ho nezavírají do sklepení.

Naopak se mu v době nemoci mnohem více věnují a přemýšlejí, v jaké oblasti schází ta pravá láska, péče, zájem. Vědí, že vzkaz z říše snů byl velmi moudrý a pravdivý: „Je potřeba se rozpomenout, jít k podstatě a překonat strach. Podívat se do očí svým problémům. Pravá láska vyléčí vše.“

A co Vy, dokázali byste správně a s láskou pečovat o svého draka?

img_1788

Kdo ví, třeba i Vy někde v lesích najdete zlaté vajíčko…

A pokud ne, pečovat o sebe můžete stejně, jako o svého draka, který se skrývá v každém z nás…

Stačí jen zavřít oči a představit si, že v rukou držíme zlaté vejce- své zdraví…

Budeme-li mu věnovat dostatečnou péči a pečovat o všechny části naší osobnosti, o všechny hlavy: o TĚLO (strava, pohyb, tělesná hygiena), DUŠI (city, emoce, vášně) a VZTAHY (komunikaci, sdílení, vzájemnou pomoc a lásku), může se z vajíčka vyklubat nádherný bílý zdravý drak, náš největší kamarád…

A pokud by „náhodou“ začal černat, už víme, jak ho vyléčit…

Ale to už je zase jiná pohádka… Nebo skutečnost? Kdo ví…

img_1806

Uložit

Uložit

Mgr. Jana Tlapová
Jsem neobyčejně obyčejná žena. Vyjímečný originál. Jako každý z Vás. ;-) Rozhodla jsem se stát tvůrcem svého života v respektu s plánem vesmírné režie. UČÍME SE SPOLEČNĚ. Každý den. Po celý život. Moji největší učitelé jsou mí nejbližší. >> Vytvářím svobodný zodpovědný prostor pro inspiraci a učení dětí a dospělých. Vymýšlím básničky, rozmanité pohádky >> a učební materiály: NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÉ SEŠITY>> Zajímá Vás více? Budeme se navzájem inspirovat svými osobními příběhy a zkušenostmi? Připojíte se? Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře
  • E-BOOK TŘI RADY NA POHODOVÉ PRVOPOČÁTEČNÍ ČTENÍ A PSANÍ

    Zásady správného psaní. Praktická příručka pro děti právě objevující tajemství psaní, malování, písmenek a pro jejich rodiče, učitele a další průvodce na této cestě.

  • Milujete pohádky? Rádi vyprávíte dětem nové, neotřelé příběhy? A co třeba POHÁDKA O ZDRAVÍ?

    Stáhněte si zDARma interaktivní POHÁDKU O ZLATÉM VAJÍČKU s originálními ilustracemi ve dvou variantách pro chlapeckého a dívčího hlavního hrdinu.

  • Zajímá Vás JAK JEDNODUŠE ROZVÍJET TVOŘIVOST, NÁPADITOST A ORIGINALITU NAŠI I DĚTÍ A UŽÍVAT SI ŽIVOT ?

    Stáhněte si e-BOOK ZDARMA a inspirujte se naší životní cestou, sdílením matky tří dětí JAK ZVLÁDAT HRAVĚ PĚTIČLENNOU RODINU A NEZBLÁZNIT SE Z TOHO...

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky