MŮJ ŽROUT ENERGIE…

MŮJ ŽROUT ENERGIE…

Asi to znáte… Máte v hlavě několik možností a nevíte, kterou si vybrat… Často v úplně banálních záležitostech…

Jako já dneska. Půjdu na kontrolu k lékařce se synkem dnes dopoledne, odpoledne, nebo zítra? Potřebuji ještě zajet pro potvrzení, zítra k soudu, další den podat přiznání… Jestli bude ještě syn nemocný, potřebuji stihnout odhlásit obědy, nebo mám odhlásit hned a jet až zítra? Když bude ještě doma, bude muset s námi k soudu… A co středa na finančáku? …

Jak to naplánovat, aby to bylo nejvýhodnější?

Přešlapuju na místě… Taková prkotina, blbost a já se nedokážu rozhodnout… Zlobím se na sebe… Cítím, jak mi odchází energie… Tohle nevede nikam! Musím se rozhodnout. Co nejdřív, než budu energeticky na dně!!!

Mezi tím se synkem tvoříme sopku.

Pokus se daří, zapomínám na mou vnitřní rozhozenost. Následuje pár společných her. Pak se strojí oběd… Dělání, dělání, nerozhodnost zahání…

Dopoledne utíká jako voda… Je už po obědě, tak jedna z variant na rozhodování padá… Taky dobře. Bude to snazší…

Dávám na mističku vah pro a proti… Vyhodnocuji a rozhoduji se: „Jedeme!“ Hned. Začínají ve 13.h, třeba tam nebudeme čekat. Ihned, jak se rozhodnu, syn sám říká: „Mami, já se obleču a jedeme k paní doktorce na kontrolu, jo?“

Zírám na to bleskurychlé zrcadlo…

A stačilo se jen rozhodnout. Zacílit pozornost… A vše vedlo jako mávnutím proutku k řešení…

To, že jsme v čekárně čekali hodinu, je už věc druhá, alespoň jsme mohli pocítit na vlastní kůži, proč se tyto místnosti takto jmenují… A procvičit si trpělivost…

A rozhodování v závažnějších oblastech?

Mám začít podnikat, nebo se nechat zaměstnat a začít podnikat při zaměstnání? Ztratím sice výhodu časové svobody, ale získám „jistotu“ placení pojištění. Pokud jsem evidovaná na ÚP, počátkem živnosti začíná povinnost odvádět sociální a zdravotní dávky. Jak moc věřím mé vizi? Jak moc se dokážu vyhecovat k akci a tvořit si svůj sen ve vodách pro mne zatím neznámých a nečitelných? Ještě nejsem dobrým plavcem. Každé tempo mě stojí mnoho sil. Podvědomě vnímám i strach z utopení, z toho, že moje touha cíleně plavat může být nad mé síly… Třeba se přeceňuji… Opět se na sebe zlobím… Outsider… Druhá tvář ega…

Jsem rozladěná… Sama na sebe… Vždyť vím, že svůj život si tvořím sama… Svým přístupem, svou sebe-láskou… Tuto učební lekci dostávám poslední dobou často a jsem jako na vlnách… Jednou nahoře, jednou dole… Já se ale potřebuji vycentrovat, najít střed… Nevychylovat. Najít klid, vyváženost, harmonii…

Zatím přešlapuji… Energie sice odchází, ale mohu tvořit, zhmotňovat po malých krůčcích projekt. Jakou formou to nakonec bude, jsem se ještě nerozhodla… A přitom je to tak jednoduché… Dnešní lekci s lékařskou kontrolou jsem zvládla, ohledně realizačních kroků v profesním směřování ještě váhám…

Tak alespoň píšu tento nový článek na Blog. Třeba někoho osloví. Třeba to má taky někdo jako já… a přešlapuje na místě a bojí se rozběhnout…

Co Vy? Umíte se rozhodovat? A s rozhodnutím přijmout i plnou odpovědnost za svou volbu? Trvá Vám to dlouho, nebo patříte mezi impulsivní hráče, co na životních křižovatkách i v každodenních prkotinách neváhají?

Ti, co naslouchají srdcem, jsou napojeni na intuici, mají většinou jasno. Tyto hlasy jim poradí. Možná někdy trochu zaváhají, ale nechávají se vést…

To se ještě učím… Rozpoznávat, co jsou hlasy Ega a co hlasy Srdce… Více si důvěřovat… Stát pevně na Zemi, ale s hlavou v oblacích si radostně užívat svůj život…

Krásná představa… I tento článek je dalším krůčkem ke zhmotňování mého snu. Díky němu je mi mnohem lépe… Terapie psaním u mne bezpečně funguje. Hodím myšlenky na papír…, respektive na počítačovou obrazovku… Vyťukám své pocity na klávesnici… Takové EFT jinak… 😉

Přidáte se? Budete taky ťukat? Inspirujeme se navzájem?

Přeji krásný ťukací den. Plný energie, radosti, tvoření…

Tak jako já. Právě teď a tady… ♥ Děkuji. Za život, za možnost psát, tvořit, za neomezené možnosti omezované pouze sama sebou… Pochopila jsem, ale v praxi ještě někdy váhám… Nádech, výdech, přijmutí sama sebe i se svými stíny… Nádech, výdech, život v dualitě… Nádech, výdech, je mi krásně… ♥